Moudří vladaři se čas od času vydali do podhradí, aby zjistili, jaké pověstí se těší oni i jejich družina. Miloš Zeman moudrým vladařem není, to si jen na něj tu a tam hraje. Takže jej ani nenapadne, projít se mezi svými úředníky, aby se optal, jakou reputaci má muž řídící jeho kancelář — Vratislav Mynář.

Podobně kdysi přehlížel výtky na adresu věrného Miroslava Šloufa. Ten byl však aspoň mužem bystrým, všemi mastmi mazaným. Zeman se jej dost nekamarádsky zbavil až po dobytí Hradu. Zvláštní schopnosti pana Mynáře nám zatím zůstávají utajeny. A nejen ony — s nimi též kancléřovy příjmy a bezpečnostní prověrka. Prostě hotový fantóm.

Vím, že existují vážnější problémy naší země, Evropy, světa. Jenže základem liberální demokracie a právního státu je dodržování pravidel. Bez nich jsme odsouzeni topit se v chaosu. Pravidly, spravedlností a poctivostí se zaklíná i Zeman. Například když prosazuje co nejpřísnější majetková přiznání, jež by odhalila a do naha vysvlékla šejdíře na dlouhá léta zpátky. Palec nahoru.

Jenže v případě Mynáře Zeman toleruje přítmí. Palec dolu.

Když poslankyně Věra Kovářová (TOP09/STAN) Mynáře — po předchozích neúspěšných pokusech ostatních — vyzvala ke zveřejnění majetkového přiznání za rok 2013, učinil to letos v červnu předáním chudičkého materiálu do jejích rukou ve vrátnici Sněmovny.

Z dokumentu nešlo vyčíst pohyby na kancléřových účtech ani okolnosti, za nichž za nezvykle nízkou cenu koupil obrovskou vilu v pražských Strašnicích. Že by rovnou přihodil přiznání za rok 2014, jej ani nenapadlo. A ani dnes, po 30. červnu, jenž je nejzazším termínem, tak neučiní. Říká, že „opakovaný vtip není vtipem“. Vida, tak on povinnosti ústavních činitelů a špičkových státních úředníků pokládá za vtip. Anebo naznačuje, že divadélkem s poslankyní si z nás onehda jen vystřelil?

Nyní navrhuje Kovářová novelu, podle které by kancléř odevzdával své čestné prohlášení legislativnímu odboru Kanceláře prezidenta republiky, kde by bylo přístupné veřejnosti. Mynář a hradní mluvčí Ovčáček tvrdí, že právě tam dotyčné lejstro dává kancléř i dnes, jen bez dalšího zpřístupnění. Že k tomu není zatím nucen, nezavinil ale Mynář, nýbrž parlament, který kdysi přijal děravý zákon. Problém mají i další představitelé institucí, na něž legislativa zapomněla.

Iniciativu Věry Kovářové Vratislav Mynář přivítal. Utrousil navíc cosi nabubřelého v tom smyslu, že je dobře, že poslankyně konečně něco dělá. Nic nebrání Mynářovi slíbit, že v případě přijetí novely se jí okamžitě začne řídit. Slibem nezarmoutíš. Nic navíc nebo v předstihu ale dělat nebude. Proč taky? Ještě bychom mu kladli další a další záludné otázky.

Podobně se vykrucuje, když je mu připomínána bezpečnostní prověrka. On přece o ni požádal. Za to, že se táhne, prý nemůže. Opravdu ale? Nesouvisí to s pochybnostmi Národního bezpečnostního úřadu? Na to Mynář opáčí, že kdyby měl problémy v majetku či minulosti, přece by o prověrku nežádal.

Situace je bizarní. Mynář možná dostane — pokud vůbec — prověrku, až bude Zeman v prezidentském křesle končit. Pak mu bude na dvě věci… Do té doby bude nežádoucí osobou na klíčových jednáních EU či NATO, v Kremlu ale má, jak jsme viděli na jaře, dveře otevřené.

Možná má Mynář dobře utajený brilantní analytický mozek. Snad disponuje encyklopedickými znalostmi. Třeba má na každém prstu deset úžasných kontaktů na špičky zemí Evropské unie. Anebo zná finančníky, podnikatele, šibaly, co se i jeho šéfovi případně šiknou. Či ví něco zajímavého o naší hlavě státu. Čert aby se v tom vyznal. Navenek umí pracovat je s výsměchem, cynismem, arogancí. K novinářům, k politikům, k občanům. To on sám je špatným vtipem.

Jaký pán, takový krám. Zbývá-li ale v Zemanovi ještě špetka charisma a vtipu, u jeho nejbližších spolupracovníků abychom je pohledali. Politické finále s podobným ansámblem si ani Zeman, ten hlasatel čistých rukou a údajný reprezentant dolní deseti milionů, nezasloužil.