Antisemitismus z Evropy nezmizel ani více než šedesát let po skončení druhé světové války. Dokonce se zdá, že v posledních letech opět nabírá na síle. Útok na košer obchod v Paříži, který zůstal ve stínu „Je suis Charlie“, atentát na židovskou školu v Toulouse a zavraždění několika lidí v židovském muzeu v Bruselu jsou pouze několika nejkřiklavějšími příklady násilných projevů nového antisemitismu.

Židé v Evropě se potýkají se stupňujícími se verbálními i fyzickými projevy nenávisti. Izraelský premiér Netanjahu dokonce vyzval francouzské Židy k odchodu do Izraele. Vznikají proto zcela oprávněné obavy o další existenci židovských komunit v Evropě.

Francouzský premiér Manuel Valls prohlásil v reakci na nedávné útoky ve Francii, že Francie bez Židů by nebyla Francii. Dodávám k tomu, že Evropa bez Židů by nebyla Evropou. Vždyť evropská kultura vychází mimo jiné i z židovství.

Židovské obyvatelstvo musí čelit nebezpečí z několika stran. Jak se také píše v článku, který mi posloužil jako jeden ze zdrojů inspirace pro napsání tohoto zamyšlení, Židé se v mnoha evropských zemích cítí doslova jako v obležení. Pro vstup do synagogy je v židovských svatostáncích v Marseille, Berlíně a Mnichově třeba podstoupit kontroly, na jaké jsme zvyklí na letišti či například v Evropském parlamentu.