Řecko před referendem — proč tak zmateně?

Petr Jedlička

Tsiprasovy listy nejsou tím, zač se prohlašují, a Rada Evropy má v kritice referenda pravdu. V nedělním hlasování však půjde především o střet výkladů situace a všichni zainteresovaní to vědí. Právě dle toho teď jednají.

Výměna sdělení mezi vládou Alexise Tsiprase a zástupci věřitelů působí v posledních dnech poněkud zmateně: snahy o jednání střídají deklarace neústupnosti, nabídky kompromisů silácká prohlášení, demonstruje se jak pro, tak proti. Řecký premiér chce jeden den přijmout, co dosud odmítal, druhý den burcuje na obranu suverenity. Angela Merkelová a Jean-Claude Juncker poukazují na Tsiprasovu neodpovědnost, sami však apelativními projevy — mimochodem brilantně stavěnými — rozněcují vášně.

Angela Merkelová kouká přes rameno Jeanu-Claudu Junckerovi. Foto EPP, flickr.com

Celé to vypadá trochu jako hra, trochu jako zásadní konflikt a trochu jako pomsta všem zprávařům a analytikům deníkových médií. Věcná podstata střetů se rozplývá spolu s tím, jak jeden překrývá druhý, a debatám dominují opět zjednodušující soudy a emoce.

Co si v takových zmatcích vybrat a podle čeho se orientovat? Poslední vývoj a zřejmě i vývoj v nejbližších dnech má dvě základní osy: jednak rovinu snahy řecké vlády zvládat režim defaultu, do něhož se, i když zatím ještě ne naplno, dostala nesplacením půjčky Mezinárodnímu měnovému fondu a koncem podpůrného programu eurozóny s 1. červencem — přičemž tato osa je důležitá zejména pro Řeky samotné — a jednak politickou rovinu: střet o výklad nedělního referenda. Tato osa je důležitá pro celou Evropu.

Jakkoliv je srovnání s loňským referendem na Krymu nemístné — stačí se podívat na pestrost názorů v řeckých médiích —, má Rada Evropy ve své středeční kritice pravdu, když uvádí, že nedělní referendum nesplňuje klasické standardy. Otázka je nesrozumitelná, času na přípravu je málo a hlubší debata skoro nemožná.

Řecké referendum ovšem bude především symbolické, ne o otázce samotné. A všichni zainetersovaní aktéři to vědí. A všichni velcí zainteresovaní právě dle toho teď jednají.

×
Diskuse
VK
July 2, 2015 v 15.49
Hmmm, pomyslel jste, že nejpozději od nečekaného kroku s vyhlášením referenda, jakékoli vyjádření, jakýkoli projev, reportáž, článek, analýza, je tu za účelem ovlivňovat jednání protistrany, nyní zejména rozhodování řecké veřejnosti v referendu a náladu zbytku evropské veřejnosti - místo o čemkoli fakticky informovat? Přišlo vám na mysl, byť třebas jen na chvíli, že politici a s nimi kolegové novináři, zprávaři a analytici deníkových médií, nyní mluví, píší, informují za nějakým konkrétním účelem a že skutečnost je to poslední, co v tom lze najít? Že média jsou zbraň a že ta je teď nabita ostrými a v bubnové palbě?

Přes propast tisíciletí má nakonec pravdu snad jedině Homér - zalít si uši voskem, nechat se přivázat ke stěžni, nedovolit změnit kurz, byť Sirény volají sebenaléhavěji, sebe svůdněji, byť člověka zmámí.

Alexis Tsipras to vlastně o víkendu udělal. Smekám.
July 2, 2015 v 16.51
Pomyslel. Ale zas není to všude tak jednobarevné, respektive s dominancí jedné barvy, jako teď u nás. Guardian vydává například zajímavé věcné analýzy, kupříkladu ta, jak vlastně bude probíhat default, Financial Times se zase zabývají do hloubky řeckými důchody, stanice BBC také publikovala několik pozoruhodných analýz, mimo jiné. A zhusta se objevují i "prořecké" komentáře -- ty zvláště v amerických médiích. Nebo teď překvapil třeba EUObserver, zde: https://euobserver.com/opinion/129419
VK
July 2, 2015 v 20.46
Chtěl-li bych jen trochu slyšet trávu růst, celkem to odpovídá většímu zájmu USA na geostrategickou stránku věci, kdy jsou USA zainteresovány udržením Řecka jakožto funkčního člena jižního křídla NATO, nota bene s vůčihledně se islamizujícím Tureckem - a zároveň nesdílejícími německou posedlost politikami austerity, zákazem monetizace atd. Zatímco v případě Německa právě naopak.