Ztracená generace?
Václav VotavaJe nutné hledat inovativní způsoby zaměstnávaní mládeže v duchu kréda „Potřebujete práci? Tak si ji vytvořte“....
Dokonce i v období hospodářského oživení je množství mladých lidí, kteří nemají práci, alarmující. V nejvíce postižených státech, Španělsku a Řecku je mimo pracovní trh, se všemi z toho plynoucími nepříznivými sociálními dopady, každý druhý mladý člověk. V Itálii, Portugalsku nemají práci pro každého třetího.
Také u nás je procento nezaměstnaných lidí do 30 let zhruba dvojnásobné, než celorepublikový průměr. A co je celkové situaci v Evropě společné - navzdory ekonomickému oživení se míra nezaměstnanosti mezi mladými lidmi se nijak razantně nesnižuje.
×
Domov → Komentář
2. července 2015 v 8.18
Související
Diskuse
TT
tyto cesty jsou prokazatelně jen malým řešením problému zaměstnanosti, nebo ještě spíše, zajištění důstojného života. Asi největším omylem je se domnívat, že více techniků znamená méně nezaměstnaných mladých. Kvalitní humanitní školy nemají naprosto žádný problém s umístěním absolventů, zatímco mnozí technicky vzdělaní absolventi mají těžké problémy. Průmysl nijak nepomáhá ani s praxemi ani se stážemi. Chování CEO a jejich povýšenecké řeči musí vzbuzovat v potencionálních uchazečích noční můry.
Studentům chybí širší rozhled (technikům humanitní, humanitním technický - jak o tom pěkně mluvila v prezidentské kampani Táňa Fischerová). Školy včetně vysokých je vychovávají k podřízenosti a pak se divíme, že nejsou samostatní (námitka jejich arogance je jen potvrzením, protože arogance je jen jiným projevem nedostatku sebevědomí a přehršle nejistoty).
Teorie "vymysli si své zaměstnání" je na první pohled pěkná a správně pravicová. Ale ono není problém si zaměstnání vymyslet, ale realizovat to. K tomu je potřeba nejen znalost "know-how", ale také schopnost organizace, základní představa o účetnictví a managementu, dostatečný sociální kapitál.
ALE. hlavně jsou k tomu potřeba PENÍZE. Někdo sice dostane vláčky, ale ne každému chlapci může tatínek koupit několik vlakových souprav aby si hrál a neblbnul na burze, když to neumí.
Ne každého tatínek je nejbohatším právníkem ve Washingtonu, ještě k tomu rozumným, aby se synek mohl vykašlat na školu, programovat si a pak se taťkovo kamarády z největší počítačové firmy domluvit, že udělají kartelovou dohodu, kterou sice napadne federální úřad, ale to už budou za vodou.
Tím nechci říci, že by to nebyli schopní jedinci, ale ne každý má takové možnosti. A dostat se dnes ke slušnému úvěru a nějakému poradenství není pro začínající podnikatele jednoduché a programy úřadů práce jsou zoufale formalistické a neflexibilní - pohříchu často organizované úspěšnými podnikateli, kteří se moc nenadřou, vydělají dost peněz a odevzdají produkt, který má k dokonalosti dost daleko.
Je tedy potřeba zlepšit vzdělání mladých, rozšířit jim obzory a dát jim i základy organizace a finančního managementu. V čím jednodušší formě, tím lépe.
A pak je třeba mít připraveny finanční produkty, které mohou jejich aktivity podpořit, s dostatečným eliminováním rizik a nějakou formou supervize. Některé etické banky financující na zisk zaměřené lokální rozvojové projekty už na to know how mají. Tak proč se u nich nepoučit.
Studentům chybí širší rozhled (technikům humanitní, humanitním technický - jak o tom pěkně mluvila v prezidentské kampani Táňa Fischerová). Školy včetně vysokých je vychovávají k podřízenosti a pak se divíme, že nejsou samostatní (námitka jejich arogance je jen potvrzením, protože arogance je jen jiným projevem nedostatku sebevědomí a přehršle nejistoty).
Teorie "vymysli si své zaměstnání" je na první pohled pěkná a správně pravicová. Ale ono není problém si zaměstnání vymyslet, ale realizovat to. K tomu je potřeba nejen znalost "know-how", ale také schopnost organizace, základní představa o účetnictví a managementu, dostatečný sociální kapitál.
ALE. hlavně jsou k tomu potřeba PENÍZE. Někdo sice dostane vláčky, ale ne každému chlapci může tatínek koupit několik vlakových souprav aby si hrál a neblbnul na burze, když to neumí.
Ne každého tatínek je nejbohatším právníkem ve Washingtonu, ještě k tomu rozumným, aby se synek mohl vykašlat na školu, programovat si a pak se taťkovo kamarády z největší počítačové firmy domluvit, že udělají kartelovou dohodu, kterou sice napadne federální úřad, ale to už budou za vodou.
Tím nechci říci, že by to nebyli schopní jedinci, ale ne každý má takové možnosti. A dostat se dnes ke slušnému úvěru a nějakému poradenství není pro začínající podnikatele jednoduché a programy úřadů práce jsou zoufale formalistické a neflexibilní - pohříchu často organizované úspěšnými podnikateli, kteří se moc nenadřou, vydělají dost peněz a odevzdají produkt, který má k dokonalosti dost daleko.
Je tedy potřeba zlepšit vzdělání mladých, rozšířit jim obzory a dát jim i základy organizace a finančního managementu. V čím jednodušší formě, tím lépe.
A pak je třeba mít připraveny finanční produkty, které mohou jejich aktivity podpořit, s dostatečným eliminováním rizik a nějakou formou supervize. Některé etické banky financující na zisk zaměřené lokální rozvojové projekty už na to know how mají. Tak proč se u nich nepoučit.