Podle aktuálního volební modelu Medianu pro volby do Poslanecké sněmovny by hnutí ANO a Česká strana sociálně demokratická získaly shodně 21,5 % hlasů. Je to poprvé od dubna loňského roku, kdy Andrej Babiš nemá na ČSSD náskok (do té doby ho měla sociální demokracie). Je třeba dodat, že podle šetření Medianu ANO nikdy nemělo oproti ČSSD navrch o více než pět procent. Nejvíce to bylo letos v únoru o 4,5 procenta. Většinou byl ale rozdíl mezi nimi menší.

Současné vyrovnání sil obou stran nemá smysl přeceňovat. Obecný trend je však ten, že hnutí ANO není schopné svůj náskok na sociální demokracii zvyšovat. Něco podobného můžeme sledovat i v průzkumech PPM Factum. Za poslední rok nemělo hnutí Andreje Babiše větší náskok před ČSSD než pět procent, rovněž v únoru letošního roku, kdy dosáhlo 26 %, kdežto sociální demokracie měla jen 21 %, ale opět po většinu času byl rozdíl mezi oběma stranami menší.

Až na výjimky se hnutí ANO v průzkumech obou agentur příliš nevzdálilo od 18,7 % hlasů, které získalo ve volbách do Sněmovny v říjnu 2013. Zdá se, že Andrej Babiš ve svých preferencí spíše stagnuje, než roste. Pozice obou stran, ANO i ČSSD, jsou zatím docela stabilní. Je největším nepřítelem Andreje Babiše skutečně čas? Opravdu čím déle bude jeho hnutí v politice, tím pro něho bude obtížnější udržet i ty preference, které má nyní?

Hlavní úkol, který dnes před Andrejem Babišem stojí, není výrazně předstihnout všechny ostatní politické strany v příštích sněmovních volbách nebo v nich získat nějakých třicet a více procent. Když se to povede, tím lépe, pravděpodobnost, že by se to mohlo podařit, se však snižuje. To, co mu ale stačí, je, když udrží takovou pozici, kterou má teď a vyhraje volby.

Co se bude dít pak? Postupně se to ukazuje. Na začátku dubna ministr financí v rozhovoru pro Reflex uvedl: „A co takhle mít premiéra a výkonného premiéra? Výkonný premiér by řídil ministry, což by mi vyhovovalo. Jsem exekutivní člověk, jenž není silný v rétorice, Parlament mi nevyhovuje a nemám potřebu filozofovat o něčem, jako je zahraniční politika.“

Pokud se Andrej Babiš stane předsedou vlády, vypadá to, že se pokusí současnou agendu premiéra rozdělit tak, aby se nemusel zdržovat projevy a ceremoniemi a mohl se soustředit na to hlavní: řídit ministry.

Dělalo by se mu to lépe, kdyby nemusel vládnout s dalšími stranami, ale i u koaličních ministrů lze nalézt cestu, jak je úkolovat a dávat jim příkazy. Stačí si je vhodně zavázat, učinit je závislými či nahraditelnými. Klíčové však je vyhrát volby a sestavovat vládu, zbytek se už nějak zmenežuje (samozřejmě může nastat situace, kdy Babiš ve volbách zvítězí, ale vládu dohromady nedá, to je však téma na samostatný text).

Nejdůležitější otázka následujícího období zní, jakým způsobem se proti předsedovi ANO vymezovat. Jedním je donekonečna poukazovat na jeho střet zájmů a koncentraci politické, mediální a ekonomické moci. On sám k tomu dává spoustu podnětů. Ve zmíněném rozhovoru například přiznává, že jako univerzální klíč k řešení všech problémů má jediný přístup — centralizaci. Ano, když má člověk všechno pod kontrolou a o všem rozhoduje, to se šetří nejsnadněji.

Druhý způsob, jak se proti Babišovi vymezit, se dá rovněž vyvodit z onoho rozhovoru pro Reflex: „Jakou vizi pořád chcete slyšet? Lidi potřebují zaměstnání, bezpečnost a stát by měl taky své občany uživit.“ To je cíl, na který se majitel Agrofertu umí zaměřit a dost si věří v tom, že ho může dosáhnout. Dát lidem práci, zajistit bezpečný chod procesů a hlídat si příjmy a výdaje — s tím má zkušeností dost.

Jen by k tomu potřeboval řídit ministry a mít volnou ruku ohledně té centralizace. Může se stát, že se mu tento sen splní. Pak ale bude třeba, aby občané dali najevo, že jim zaměstnání, bezpečnost a stát, co je uživí, tak úplně nestačí, v opačném případě si s Andrejem Babišem ještě užijeme.

Už teď by ale bylo dobré myslet na to, že střet zájmů a koncentrace moci u tohoto podnikatele je pouze část problému. V situaci, kdy se zaměstnání a bezpečí nedostává nebo jsou ohrožené, se za současných podmínek pochopitelně jeví jako to nejdůležitější, ale demokratická společnost, ve které občané nejsou jen čísla firemních výkazů, potřebuje něco víc.