Dvě zprávy čtenáře denního tisku překvapily, zaskočily, i když obě se daly čekat: Jedna, že „výměna vadných kabelů v tunelovém komplexu Blanka potrvá více než osm měsíců“, a druhá, že „předseda ČSSD Bohuslav Sobotka oznámil, že startuje volební kampaň před krajskými volbami“.

Každá zpráva je sice o něčem naprosto jiném, ale obě v sobě nesou něco společně znepokojivého. Pokud jde o Blanku, snad by se už ani nebylo čemu divit, neboť se nám dává na vědomí jen další zádrhel z Blančina řetězu komplikací, jenž patrně opravdu nemá konce.

Zdá se, že podstatou Blanky není tunel, ale právě tento podivuhodný řetěz neblahých událostí, kvůli němuž musel být tunel ražen. Kdyby šlo toliko o dopravní dílo, mohlo by se pouze uvažovat, jestli se nám za ty peníze vyplatí a jestli je tak užitečné, jak dopravní inženýři a pražští magistrátní politikové nám tvrdili. Ovšem takhle sám tunel ustupuje do pozadí, takže například Josefa Chuchmu docela případně napadá, že „Blanka možná ani neexistuje“.

Domnívá se, že Blanka je „jen určitý způsob, stroj, prostředek na dojení veřejných peněz“ a že „pravý význam Blanky přestává být dopravní, nýbrž začíná být především politicko-kulturní“.

Podobně Tomáš Baldýnský v LN uvažuje, v čem Blanka překonává všechna humorná čísla „naší komikokracie“: „Nikdo z branže nečekal, že se z ní stane takové mistrovské dílo; nejdřív to vypadalo jenom jako na české poměry dost vydařený runing gag, ale pak — dalším a dalším protahování — se změnilo v nezapomenutelný zážitek, o němž se bude vyprávět ještě po mnoho generací. Něco jako Mighty Mouse Andyho Kaufmana.“

Podobně i vyhlášená volební kampaň se viděno očima politiků může jevit tak samozřejmé jako tunel pod Prahou (coby součást její infrastruktury), protože bez volební kampaně nemůže být svobodných voleb a bez svobodných voleb není demokracie.

Ovšem chybí zde — podobně jako u Blanky - jakýkoliv ohled na veřejnost. Žádného z politiků nenapadlo se otázat voličů, jestli zahájení volební kampaně rok a půl před krajskými a senátními volbami pokládáme za rozumné, ba snesitelné, a jaká by ta kampaň měla být, aby nakonec závažnější, než je sám výkon demokratické veřejné správy, nebyly ty volební kampaně. Jako řetěz komplikací a odpudivých jevů, jímž je volič (a nejen volič) smýkán od voleb k volbám.

Více než jako svobodní občané, kteří sami chtějí volit, si připadáme jako rukojmí politiků v zajetí jejich pojetí volebních kampaní, které podle mého více ničí podstatu demokratické veřejné správy, než by jí prospívaly.

Vaše volební kampaně nám zamořují náš veřejný prostor a vůbec se netážete, jestli smíte. Je to fakt jak s tou Blankou. Děsíme se vašich stále velkoformátovějších billboardů a jejich četnosti. Zas budou vroubit všechny silnice hustěji než stromy, kterých valem ubývá. Řečeno expresivně, ale myslím, že výstižně — nechci zas čumět na Babiše.

Nic proti němu jako takovému, je to bezpochyby šikovný muž, ale zprotivil se mi tím, jak všude byl. Podobně jako kdysi Lenin. Jako kluci jsme ho neměli rádi, protože u příležitosti VŘSR visel v každém zelinářství. Nikdy jsme nečetli, co Lenin napsal, ale jeho bojovně vytrčená brada výmluvně hovořila za celé jeho revoluční dílo.

Teď mi ty Leninovy plakáty s propíchanými rohy od špendlíků připadají docela miloučké. A jestliže všude bude ten dobrý a šikovný Babiš zas uvádět na megaportrétech všechny krajské kandidáty — dá se to vůbec přežít? Ten odhodlaně sebevědomý pohled mírně trápeného hrdiny doby? Člověk jako řidič ani nemůže odvrátit zrak. Od klandru ke klandru a od voleb k volbám furt musíme jenom něco přezírat přežívat na úkor života a duchaplnějších vjemů. Sotvaže jsme si na chviličku oddechli, už je to tu zas.

V roce 2017 budou volby do Sněmovny (jistěže se neobejdou bez Babiše) a o rok později volby prezidentské. Nebude-li v nich kandidovat Babiš, budeme muset zírat na Dlouhého nebo na někoho takového, kdo bude mít dost peněz a drzosti, aby se všude vyvěsil. Že vám není normální lidská hanba.

Nevím, proč nám tak — zvláště ve větších městech — kazíte život. Vy si z vašich nadbytečných peněz zaplatíte pouze dvojrozměrnou plochu na ohavném olbřímím nosiči, ale my vás musíme vidět už z dálky. Správně byste nám měli platit odškodné za vizuálně zamořený prostor od bodu (stanoviště), kdy začínají být rozeznatelné vaše rysy.

Byl by na to takový vzorec o závislosti dohledové délky na ploše billboardu, prostorově by se vypočítával jako ležatý jehlan, jehož výška by se určila od bodu jasně rozpoznatelného Babiše, a objem toho jehlanu vyjádřený v metrech kubických by řidičům dotyčný platil u jakýchsi jako mýtných budek ze svých prostředků (Agrofertu). Takový „ekologický“ poplatek by se mi zdál správný a pak bych Babiše možná i volil. Když už nám život ve veřejném prostoru činíte trudným, plaťte nám útrapné.

Kdyby ještě žil „sociální ekolog“ a výborný publicista Bohuslav Blažek, výstižně by pro Blanku i volební kampaň našel společného jmenovatele. Zhruba řečeno, že vše, co tak výrazně zasahuje do veřejného prostoru, dlouhodobě ovlivňuje životy lidí a draze se to hradí z veřejných peněz, má být nejprve podrobeno veřejné rozpravě a veřejně objasněno jako obecně přijatelné zadání, a to dříve, než se ho ujmou odborníci a politici. Všechny názory jsou, jak se říká, relevantní. Ba i ten nejpošetilejší.

Například že Blanka nikdy nemůže být tunel, protože je to dívka tančící bosky ve Stromovce u bývalé Růžové zahrady na louce poseté sedmikráskami. Tedy v místě, kde se to tenkrát poprvé propadlo — jako první článek onoho podivuhodného řetězu neblahých událostí.

Cítím odpovědnost sloupkaře dodat, že vyznění sjezdu sociálních demokratů považuji za dobrou zprávu pro celou společnost. Až na tu „nonstop kampaň“…