Dvě zprávy čtenáře denního tisku překvapily, zaskočily, i když obě se daly čekat: Jedna, že „výměna vadných kabelů v tunelovém komplexu Blanka potrvá více než osm měsíců“, a druhá, že „předseda ČSSD Bohuslav Sobotka oznámil, že startuje volební kampaň před krajskými volbami“.

Každá zpráva je sice o něčem naprosto jiném, ale obě v sobě nesou něco společně znepokojivého. Pokud jde o Blanku, snad by se už ani nebylo čemu divit, neboť se nám dává na vědomí jen další zádrhel z Blančina řetězu komplikací, jenž patrně opravdu nemá konce.

Zdá se, že podstatou Blanky není tunel, ale právě tento podivuhodný řetěz neblahých událostí, kvůli němuž musel být tunel ražen. Kdyby šlo toliko o dopravní dílo, mohlo by se pouze uvažovat, jestli se nám za ty peníze vyplatí a jestli je tak užitečné, jak dopravní inženýři a pražští magistrátní politikové nám tvrdili. Ovšem takhle sám tunel ustupuje do pozadí, takže například Josefa Chuchmu docela případně napadá, že „Blanka možná ani neexistuje“.

Domnívá se, že Blanka je „jen určitý způsob, stroj, prostředek na dojení veřejných peněz“ a že „pravý význam Blanky přestává být dopravní, nýbrž začíná být především politicko-kulturní“.

Podobně Tomáš Baldýnský v LN uvažuje, v čem Blanka překonává všechna humorná čísla „naší komikokracie“: „Nikdo z branže nečekal, že se z ní stane takové mistrovské dílo; nejdřív to vypadalo jenom jako na české poměry dost vydařený runing gag, ale pak — dalším a dalším protahování — se změnilo v nezapomenutelný zážitek, o němž se bude vyprávět ještě po mnoho generací. Něco jako Mighty Mouse Andyho Kaufmana.“