Pirátský svět aneb paradoxy pražského magistrátu

Ivan Bartoš

Ivan Bartoš shrnuje dění na pražském magistrátu. Zkušení matadoři Pirátům tvrdí, že pokud chtějí něco reálně ovlivňovat, musí hrát podle starých pravidel.

Na pražském magistrátu se dějí věci… Zřejmě v rámci transparentnosti se zastupitelé ODS stále zdráhají zveřejňovat své platy a pirátského zastupitele Jakuba Michálka v té souvislosti dokonce v rámci špičkování v sedmnáctihodinovém zasedacím maratonu označili za fízla. Dále byly opět schváleny i obrovské částky z rozpočtu na platby špatně nastavených smluv obskurních IT projektů.

A stala se i další velmi zajímavá věc: Rada vydala své programové prohlášení a — světe, div se — je to prakticky zkopírovaný pirátský program! Paradoxem celé situace je fakt, že Piráti — ač velmi žádaní a vábeni jak ze strany vyšachovaného exprimátora Hudečka, tak i nových princezen z Babišova ANO — zůstali věrni svému předvolebnímu prohlášení být stranou opoziční a do žádné koalice se nehrnuli. Jsou tedy nyní v opozici, u které je zvykem být téměř vždy proti politice „pohodové většiny“.

Z pověření rady a v rámci zadání od kontrolního výboru pracují Piráti na revizi smluv a kauz, souvisejících s Opencard. Foto Pirátská strana, Flickr   

Zkušení matadoři nám radí strčit hlavu do chomoutu, protože tady už stejně bude jenom Babišovo. Tvrdí, že pokud chceme něco reálně ovlivňovat, musíme hrát podle starých pravidel — tudíž akceptovat stereotypní a u nás bohužel dlouhodobě zaběhnutý model politiky: Vládne koalice, utvořená po volbách na základě náhle objeveného prolínání programů, zatímco opozice namítá, obstruuje, ale ve finále vždycky utře.

×