Dvě nejznámější tváře ruského punkového fenoménu Pussy Riot Maria Aljochinová a Naděžda Tolokonnikovová nazpívaly novou píseň I Can't Breathe, nebo-li Nemohu dýchat — svou první v anglickém jazyce. Stalo se tak v průběhu února. Vydána a rozšířena byla minulý týden.

I Can't Breathe byla poslední slova Erica Garnera, 44letého Afroameričana, jehož zadusili loni v červenci newyorští policisté při sporném zásahu. Garner zopakoval příslušnou větu celkem jedenáctkrát. Přesto policisté stisk kolem jeho krku neuvolnili a přivolaná sanitka dorazila už pozdě.

Právě Garnerův případ vytváří textovou náplň písně.

„Zažili jsme na vlastní kůži, co je policejní brutalita, a k takovýmto případům nemůžeme mlčet,“ uvedly Aljochinová s Tolokonnikovovou s odkazem na své 1,5leté věznění pro britský Guardian.

Garner nepatřil — na rozdíl od mnoha jiných obětí sporných zásahů policie v USA — mezi jakkoliv problémové jedince. Ve svém bydlišti na newyorském Staten Islandu měl pověst urovnávače sporů, rodinného typu a obětavého dobráka. K zásahu, po němž zemřel, přistoupila policie pouze na základě podezření, že Garner prodává kusové cigarety z neokolkované krabičky.

Zpětné vyšetřování policejního postupu ukázalo, že Garner trpěl krom zjevné obezity i silným astmatem. Smrtícím se tak stal policisty použitý chvat do kravaty, který by zdravému člověku zřejmě neublížil.

Případ si získal publicitu jako typická ukázka zbytečně razantního přístupu s fatálními následky, za nějž je policie v USA v posledních letech často kritizována zejména ve vztahu k afroamerické menšině. Garnerův případ pak — spolu se slavnější střelbou v missourském Fergusonu — přivedl na podzim do ulic desetitisíce protestujících. Jejich rozhořčení ještě vzrostlo, když se ukázalo, že odpovědná velká porota odmítla popohnat zasahující policisty za čin před soud.

Postup newyorské policie nyní znovu prošetřuje FBI.

Ruské motivy

V písni, která je na rozdíl od punkového řevu, jímž Pussy Riot prosluly, industriální baladou, se zpívá výhradně o případu z USA. Klip a kontext sdělení písně však přesahují i do jiných realit, zvláště pak ruské.

Aljochinová a Tolokonnikovová leží v klipu po celou dobu v čerstvě vykopané jámě oblečeny do uniforem zvláštních sil ruského ministerstva vnitra — tzv. Omonu. V průběhu písně jsou postupně zasypávány dalšími lopatami hlíny, až zmizí ke konci klipu docela.

Výjev je podle komentáře protagonistek jednak narážkou na utajované pohřby ruských vojáků padlých na Ukrajině, kde mají podle oficiálního výkladu bojovat jenom dobrovolníci, a jednak metaforou sebevraždy, kterou dnes Rusko páchá „zasypáváním sama sebe zaživa“.

Aljochinová a Tolokonnikovová prý také spojily schválně ruský a americký motiv, neboť „proti státnímu či státem sponzorovanému násilí se patří bojovat na celém světě, bez ohledu na politické a civilizační hranice“.

Právě „zabitým, zardoušeným, zmizelým a trpícím“ v důsledku státního „teroru, násilí a brutality“ věnovaly Aljochinová a Tolokonnikovová celou píseň.

Další informace:

The Guardian Russian punk band Pussy Riot release I Can't Breathe, inspired by Eric Garner

Дождь TV Первая песня Pussy Riot на английском языке

The Atlantic Is Pussy Riot Helping the Eric Garner Cause or Hijacking It?