Jak ukázala i debata po posledním výstupu Miloše Zemana, na ruské Pussy Riot se v České republice jen tak nezapomene. Co ale o nich dnes víme? Drtivá většina textů, ve kterých se jméno této skupiny objevuje, se stále váže k onomu vystoupení v Chrámu Krista Spasitele v únoru 2012, případně k procesu, který byl veden následně se třemi členkami skupiny: Marijou Aljochinovou, Naděždou Tolokonnikovovou a Jekatěrinou Samucevičovou.

Věcné zprávy o Pussy Riot obvykle končí Putinovou „olympijskou“ amnestií a propuštěním Aljochinové a Tolokonnikovové v prosinci 2013 nebo incidentem v Soči z února 2014, kde byly punkerky snažící se o další vystoupení sešlehány kozáckou pořádkovou hlídkou.

Co tedy dělají dívky, o nichž se stále tak píše a mluví, nyní? Leckteří kritici někdejší přisprostlosti, provokativnosti a necitlivosti skupiny se možná podiví.

Marija Aljochinová a Naděžda Tolokonnikovová, tedy ty z členek, které šly nakonec do vězení, splnily to, co slíbily krátce po propuštění: na jaře 2014 založily občanské sdružení poskytující právní pomoc šikanovaným vězňům, dodávající informace jejich rodinám a usilující o nápravu ruské vězeňské legislativy i praxe.

Sdružení dostalo název Zona Prava, což lze do češtiny přeložit buď doslovně jako Právní zóna nebo přeneseně jako Právo do vězení. A soudě dle obsahu webových stránek jde o sdružení dosti aktivní.