Minireportáž České televize 168 hodin o Matěji Stropnickém, která po zásluze vyvolává pozdvižení, byla pro mě specifická v tom, že v ní sám vystupuji. Jsem v ní představen jako „expředseda Strany zelených“ a „kamarád Matěje Stropnického“. Ani jedna z obou charakteristik není, důsledně vzato, pravdivá.

Předsedou Strany zelených jsem nikdy nebyl, jen jsem v ní jako občanský aktivista vyvolal změny, které ji uvrhly na její dnešní trajektorii. A jakkoli je Matěj Stropnický mým bývalým asistentem, zaměstnancem, kolegou a jistě i dobrým přítelem, v ČT jsem neměl v úmyslu vystupovat jako jeho kamarád.

Glosa k přátelství

S Matějem Stropnickým jsme se seznámili tak, že si opatřil naše telefonní číslo a zavolal nám s tím, že si v Lidových novinách přečetl jeden z typicky pogromistických článků Ivana Breziny o zelených extremistech, tehdy konkrétně o těch, kteří provádějí „puč“ ve Straně zelených. Týkalo se to mne a mého přítele Jana Beránka.

Z Matěje sálalo nadšení právě plnoletého idealisty: Brezinovu kletbu četl správně jako doporučení, takže se k nám chtěl přidat, vstoupit do Strany zelených a podílet se s námi na její proměně. Tak se stal mým asistentem v Literárkách a v programové skupině Strany zelených, která napsala text, jenž je dodnes platným programem Strany zelených.

Většinu času jsme ostatně spolupracovali jako kolegové nad texty, v Literárních novinách a posléze i v Deníku Referendum. České televizi jsem jej charakterizoval také jako výborného novináře.

Naopak jsem jí neřekl, že v politických věcech jsme spolu možná častěji nesouhlasili, než souhlasili, ale nikdy nám to neubíralo na vzájemné úctě. Myslím, že nejraději mě Matěj má za to, že jsem ho seznámil s Jaroslavem Šabatou.

Co jsem řekl České televizi

Napatřím k bezbřehým kritikům České televize. Ač je jistě co kritizovat, myslím, že leccos zasluhuje ocenění. Z nedávných počinů například cyklus Expremiéři připravený studenty FAMU i další příležitosti, které zde dostávají dokumentaristé, byť donedávna bohužel v mnohem hojnějším počtu. Mám také za to, že stanice ČT 24, byť i na ní by se dalo leccos zlepšit, již dávno převzala od Radiožurnálu žezlo nejlepšího současného českého média.

Přesto jsem byl, když se mi dostalo žádosti vystupovat v pořadu o Matěji Stropnickém, obezřetný. Pochopitelně jsem zavolal Matějovi, abych věděl, nač si mám dát případně pozor. Sdělil mi suše, že pozor si skutečně dát mám, neboť se na něj podle všeho chystá habaďúra.