Jaké je poslání veřejného sektoru? Zatímco soukromý sektor vyvíjí aktivity za účelem dosažení maximálního zisku, s jehož pomocí uspokojuje své vlastní potřeby, smyslem fungování veřejného sektoru je především uspokojování potřeb cizích (ve smyslu občanů), přičemž nad ekonomickými cíli by měly převážit cíle společenské. Nedílnou a nezastupitelnou součástí veřejného sektoru je školství.

Vysokoškolskými kruhy rezonuje aktuální dění okolo Univerzity Jana Amose Komenského, které Akreditační komise navrhla odmítnout prodloužení akreditace oboru speciální pedagogika — učitelství a dokonce navrhuje škole odejmout státní souhlas. Speciální pedagogiku studují na UJAKu z velké části učitelé, kterým chybí vysokoškolské vzdělání v oboru a kterým by bez doplnění kvalifikace hrozilo, že nebudou moct vykonávat svou profesi. Tento stav je alarmující hned z několika hledisek.

Speciální pedagogika se jako pedagogická disciplína zabývá rozvojem, péčí, výchovou a vzděláváním osob s nějakým druhem postižení či znevýhodnění a jejich socializací. Speciální pedagogika tedy zkoumá podstatu a zákonitosti edukace jedinců se speciálními potřebami.

UJAK realizuje dva obory obdobného zaměření — „ryzí“ speciální pedagogiku a speciální pedagogiku — učitelství, která právně naplňuje požadavky na kvalifikaci pedagogických pracovníků dle školského zákona. Podle informací Akreditační komise oba obory studuje přes 1400 osob (!).

Jen pro srovnání — stejný počet studujících vykazuje Podnikohospodářská fakulta VŠE v navazujícím magisterském studiu oboru ekonomie. UJAK vytvořil z pohledu trhu zajímavý, neboť ziskový obor, který do speciální pedagogiky marginálně, ale de jure dostatečně integruje prvky pedagogiky primární.

Tento obor je dle webových stránek UJAKu zakončen státnicí ze speciální pedagogiky a psychopedie a dále studující volí mezi dílčími disciplínami speciální pedagogiky a mezi českým jazykem a literaturou s didaktikou a mezi matematikou s didaktikou. Oproti tomu na Pedagogické fakultě UK je primární pedagogika zakončena státnicí z pedagogiky, z českého jazyka a literatury s didaktikou a matematiky s didaktikou a ze zvolené specializace (buď hudební, výtvarná, dramatická nebo tělesná výchova, anebo cizí jazyk).

Odhlédneme-li od personálního zabezpečení oboru, už ze složení státních závěrečných zkoušek je patrné, že obory nejsou kompatibilní a že nezaručují analogický rozvoj kompetencí pro výkon profese učitelství prvního stupně.

Česká televize přinesla v Událostech 10. února reportáž o učitelce na prvním stupni, která studuje na UJAKu speciální pedagogiku — učitelství, kterou její zaměstnavatel bude následně považovat za splnění kvalifikace. Jak sama učitelka uvedla, její motivací jít na UJAK byla absence tělesné výchovy. Primární pedagogika však ve své šíři nemůže být redukována pouze na pedagogiku speciální „rozšířenou“ o didaktiku češtiny nebo matematiky.

Lze se domnívat, že motivací studujících není „klientský“, „individualizovaný“, „moderní“ či „technicky lépe zajištěný“ vzdělávací proces soukromé školy, ale jeho snazší absolvování a formální naplnění všech požadavků kladených na danou profesi.

Zákon o vysokých školách ukládá UJAKu povinnost zajistit studentům možnost pokračovat ve studiu stejného nebo obdobného studijního programu na téže nebo jiné vysoké škole. Jak si však např. Pedagogická fakulta UK s takovými studujícími poradí? Jak je bude „integrovat“ do běžícího studia? Kolik „to“ bude stát UJAK nebo stát? A jak se k této nové povinnosti postaví studující, kteří na UJAK nastoupili s jinými, resp. zcela jasnými cíli, jejichž dosažení je teď „ohroženo“?

Nechci zde obhajovat ani jednu ze stran (vedení univerzity, akreditační komisi, studující, školy — jejich zaměstnavatele). Je však příznačné, že v případě „krachu“ vysoce výnosného (v případě UJAKu miliardového) byznysu, podá stát pomocnou ruku v duchu kapitalizace zisku, socializace ztrát. Otázka soukromé vysoké školy stojí přitom na jiné úrovni než např. státní subvence OKD.

Zde nejde o udržení sociálního smíru a zaměstnanosti, ale výhradně o vytěžení problému s názvem kvalifikace pedagogických pracovníků až na samou dřeň. Podobně, jako se vytěžuje jiné téma — vzdělávání příslušníků bezpečnostních sborů. Inu, ještě štěstí, že zde stále máme podfinancované veřejné školství, které nakonec převezme záruky za kvalitu budoucích veřejných zaměstnanců…