Říká se, že stáří v lidech posiluje dominantní vlastnosti osobnosti. Prezident Zeman byl celý život diletantem. V zenitu svého života se, jak se zdá, rozhodl dovést tuto svou vlastnost k absolutní dokonalosti, když Ferdinandu Peroutkovi veřejně připsal článek jiného autora a na tomto základě jej obvinil z obdivu k nacismu.

Na Zemanův omyl již poukázali jiní, nemá smysl se jím dál zaobírat. Je to jen trapné a, bohužel, pro Zemana příznačné. Přesto však Zemanovo vystoupení bezděky poukázalo na myšlenkový koncept, který se jako příslovečná červená nit táhne veřejný diskursem a který v dobách pro demokracii nelehkých pravidelně ožívá a ničí vše, čeho se dotkne. Tento zhoubný způsob myšlení bych označil jako jakýsi „sociální esencialismus“.

Prezident Zeman byl celý život diletantem. V zenitu svého života se, jak se zdá, rozhodl dovést tuto svou vlastnost k absolutní dokonalosti. Foto www.zemanmilos.cz

Prezident (kvazi)esencialista

Osobně se domnívám, že na samém počátku Zemanovy úvahy o „selhání intelektuála“ stál pocit; potřeba pro sebe sama i pro své podporovatele interpretovat okolní svět, který se nechová tak, jak by se chovat měl. V „zemanovském diskursu“ je Zeman interpretován jako zkušený a rozvážný státník a myslitel, který jako jeden z mála vidí „pod povrch“ společenského dění, díky svému talentu a zkušenostem nahlíží jakési tajemství (politického a sociálního) světa a na jeho základě řídí svou politiku, jejímž cílem je v konečném důsledku prospěch celku (České republiky), přičemž jeho politika i veškeré veřejné vystupování tvoří jeden nedělitelný celek.

Taková činnost je jistě záslužná a Zeman by za ni měl být, když už ne adorován, tak alespoň ctěn. Místo toho se však děje pravý opak. Drtivá většina osob, kterým je ve veřejném diskurzu přisuzován status „intelektuála“, a které by tedy měly lépe než kdokoli jiný chápat osvícenost Zemanových kroků, se proti prezidentovi téměř neustále vymezuje.

Tento rozpor prozemanovského pohledu na svět a reality je třeba vyřešit. Protože teze o tom, že se Zeman přinejmenším v některých svých krocích mýlí je s celým „zemanovským diskursem“ nekompatibilní a podkopává jej, musí být chyba na „druhé straně“.