Před pár dny jsem jako vedoucí doprovázel jednoho chlapce z lipského skauta na nádraží. Koupil si jízdenku z automatu a nastoupil na vlak. Jednoduše, bez problémů, se samozřejmostí, která je u nás občas také vidět. Bohužel až příliš zřídka. V pondělí se uskutečnila připomínka sedmdesáti let od osvobození koncentračního tábora Osvětim, konaly se modlitby za mír, u bývalé synagogy mluvil rabín. Nemohl jsem tam jít, právě proto, že jsou pro mne smutným mementem. Podnětem ke smutnému srovnání.

Národ, jehož příslušníci se z valné většiny podíleli na hrůzách, které si nyní v celé Evropě připomínáme, došel odpuštění a svobody. Lidé tady udělali takový pokrok, jaký byl ještě před oněmi sedmdesáti lety těžko myslitelný. Německo je dnes demokratický stát. Má své problémy a hnutí PEGIDA nebo LEGIDA jsou jedním ze způsobů, jak jsou tyto starosti artikulovány.