Jak je již v Evropské unii tradicí, každý rok je věnován určitému tématu, kterým se chce EU hlouběji zabývat a propagovat ho navenek. Jedná se o specifický nástroj, který EU používá od roku 1983. Přibližuje jím aktivity EU občanům a často upozorňuje na současné společenské nešvary.

První Evropský rok se věnoval malým podnikům a řemeslné výrobě, ovšem ekonomická témata byla brzy vystřídána kulturními (rok hudby, rok filmu a televize apod.), sociálními (např. rok proti rasismu a xenofobii), občansko-politickými (rok místní a regionální demokracie, rok dobrovolnictví apod.) a dalšími.

Přestože můžeme vést debaty o účinnosti tohoto nástroje jak na probírané téma, tak na evropské občany, jedná se o zajímavý ukazatel evropského zájmu pro daný rok. Avšak k dnešku; s úderem Nového roku byl ukončen Evropský rok občanů (který trval, jako zatím jediný, roky dva) a takřka bez fanfár nastoupil Evropský rok rozvoje.

V dnešní době vzestupu antiintegračních nálad a požadavků na ekonomický růst se může zdát poněkud neuvážené zvolit téma, které se věnuje prostoru mimo sjednocenou Evropu, avšak EU si je v tomto směru vědoma své zodpovědnosti globálního politického hráče (viz heslo letošního evropského roku — Náš svět, naše důstojnost, naše budoucnost). Odpověď na otázku, proč je letošním tématem rozvoj, však neleží na půdě EU, nýbrž Organizace spojených národů.

V roce 2000 se totiž 189 členských států OSN (+ Vatikán a Švýcarsko) rozhodlo stanovit si v Deklaraci tisíciletí cíle, které by mohly pomoci výrazně zvýšit kvalitu života pro značnou část lidstva. Mezi cíli najdeme např. snížení extrémní chudoby, základní vzdělání pro všechny, boj s nemocemi a dětskou úmrtností apod.

Všechny tyto požadavky mají společné to, že mají být naplněny do konce letošního roku s tím, že od roku 2016 by se rozvojové aktivity měly řídit dosud nespecifikovaným (respektive nenapsaným) dokumentem. Jisté však je, že EU bude mít v tomto směru silné slovo.

Více než 50 % z celkové rozvojové pomoci pochází buď z EU jako takové, či z jednotlivých členských států. Už při podpisu Římských smluv počítali zakladatelé sjednocené Evropy s nutností podporovat méně rozvinuté státy a tato potřeba se ještě zvýšila v období dekolonializace. Pohled EU na rozvojovou pomoc se měnil i se smlouvami, které určovaly chod organizace.

Poslední velká změna byla zaznamenána se vstupem Lisabonské smlouvy v platnost. Lisabonská smlouva deklaruje, že hlavním cílem rozvojové spolupráce je zmírnění a následné vymýcení chudoby. Rozvojová politika je brána jako zcela plnohodnotná, a již se tedy nejedná o přívěsek k zahraniční a bezpečnostní politice. V reálu to znamená, že pokud by implementace zahraniční politiky nebyla v souladu se snahou o snižování chudoby (tedy rozvojovou politikou), nebude realizována.

Podpora rozvojové politiky šla v minulém volebním období napříč frakcemi. Lidovci, liberálové, sociální demokraté a zelení hlasovali pro Evropský rok rozvoje bez zaváhání. Sjednocená levice a Severští zelení se většinově zdrželi. Vadilo jim, že by se tento rok měl odehrávat v době sociálních škrtů a že rozvojové země nejsou jen příjemcem podpory, ale jsou zároveň potencionálními novými trhy.