V čase po komunálních volbách na pár měsíců z médií vyšumí zprávy, které by referovaly o nových plánech rekonstrukce náměstí, revitalizace parků či jiných opravách a budování veřejných prostranství. Mezitím v kuloárech probíhají politické debaty... a po několika měsících se v lokálních médiích prezentují nové plány, jak se bude rekonstruovat stávající náměstí a možná také jaké stromy se pokácejí a vysadí v místním parku. Nicméně bez zásadních informací, jakou cestou byl vybrán a vytvořen zvolený návrh rekonstrukce či výsadby.

Přitom způsob, jakým jsou plánována a utvářena veřejná prostranství v našich městech, patří do jisté míry k hlavním ukazatelům (de)centralizace moci a jejího uplatňování.

Veřejný prostor je často ovládán a formován pouze hrstkou vyvolených, kteří rozhodují o tom, kde, co a jak bude stát. Tím nemyslím jen politiky, ale i developery a investory, kteří se snaží tento prostor privatizovat a přetvořit dle obrazu svého za účelem dalšího zisku. Případy, kdy o formě a podobě veřejného prostranství v českém prostředí rozhodovala veřejnost opravdu participativním způsobem, pak můžeme spočítat na prstech jedné ruky.

Pokud vycházíme z principů zastupitelské demokracie, urbanistická řešení veřejných prostor vybírají politici, které si zvolíme v komunálních volbách. Politici by však tuto práci sami nezvládli, proto si najímají experty.

Urbanisté či architekti zařídí odbornou stránku věci: návrhy a plány nové výstavby či rekonstrukce, nicméně často se tak děje bez reflexe veřejnosti. Bez názoru místních obyvatel, kteří bydlí v bezprostřední blízkosti náměstí. Bez ohledu na potřeby kolemjdoucích, kteří tráví volný čas v místním parku. Většina řešení se tak vytvoří pro nepravé potřeby běžného uživatele, za nimiž stojí zájmy investora. Neměli by tedy především uživatelé těchto prostranství rozhodovat o jejich podobách?

V posledních letech se zájem veřejnosti o svůj životní prostor zvyšuje, což lze demonstrovat na nespočtu vzniklých občanských iniciativ. Občané, kteří by rádi viděli změny, jsou však často skeptičtí až otrávení jednáním politické samosprávy a byrokracií, v mnoha případech dokonce potlačující jakoukoli veřejnou angažovanost. Jako v případě zamítnutých petic a referend, které jen odradí občany od další snahy zasadit se o zlepšení stavu prostor a věcí veřejných.

Politici na druhou stranu argumentují, že lidé se jen málo zajímají o stav veřejných prostranství a plány jejich rekonstrukce. A že se jedná o značně nákladnou záležitost, pokud bychom chtěli informovat veřejnost, nedej bože ji přímo zapojit do tvorby plánů výstavby. Nemluvě o času, který by to zabralo.

Je neskrývaným faktem, že česká veřejnost je ve srovnání se státy západní Evropy považována za pasivní a že si zdejší lidé často stěžují a společenskou angažovanost u druhých vnímají jako něco nenormálního. Jenže pokud nedáte lidem možnost a prostor svobodně rozhodovat o tom, co bude stát před jejich domem, nemůžete se divit. Lidé jakoby zapomněli, že veřejný prostor patří jim a že mají právo rozhodovat, co zde bude stát a co zde mohou dělat. Pro ilustraci se hodí historka z nedávné doby.

S naším neformálním spolkem PARK jsme organizovali veřejný gastronomicko-hudební piknik na nábřežní louce. Na konci tohoto pikniku za námi přišel místní senior s řadou otázek typu: co tu jako děláme, jestli máme povolení od města (povolení jsme měli), když pořádáme akci na pozemku města… Jen s obtížemi jsme vysvětlovali, že se jedná v prvé řadě o veřejný prostor.

Je zapotřebí posilovat vztah lidí k prostředí, které obývají a užívají, aby získali pocit, že tento prostor jim opravdu patří a že i oni se aktivně účastní na jeho utváření. Takový pocit poté lidi vede k tomu, že si veřejného prostoru váží a že jej udržují. Vedení města by se tedy mělo snažit nejen budovat krásné parky, fontány a památníky, ale především iniciovat a zabezpečit proces, při němž bude veřejnost zapojena do plánování a tvorby veřejných prostranství. Vést diskuzi mezi odborníky a veřejností, kde, co a jak bude stát.

Hlasy kritické a skeptické však podotknou — a jakým způsobem byste chtěli zapojit veřejnost? To se budete ptát každého kolemjdoucího, jestli by chtěl lavičku raději napravo či nalevo? Nebo místních obyvatel, zdali souhlasí se vzorem dlaždic? Nebo se dokonce budete tázat bezdomovců, zda jim vyhovuje tamější keř či by ho chtěli rozšířit? To snad všichni tito lidé budou malovat obrázky, jak by si představovali podobu náměstí? A pak ho budou vlastnoručně dláždit a sázet tam stromy?

Zdá se příliš obtížné navázat a vést dialog o veřejném prostoru s veřejností. Zapojit všechny zúčastněné do procesu tvorby veřejného místa, jak v případě prostor malých, tak obrovských veřejných prostranství. Co když se však o to pokusíme?