Čas od času zavítá do Číny česká politická delegace. Podle toho, kdo letí, vypadá hodnocení. Zatímco sociální demokraté zavítají ke svým „čínským soudruhům“, představitelé pravice naopak jezdí za „největším obchodním partnerem Evropské unie“ nebo tak nějak. Do vztahů s Čínou se přirozeně odráží zkušenost s komunismem. Pamětníci jsou hákliví na porušování lidských práv, potomci okupace ze srpna 1968 jsou hákliví na čínskou okupaci Tibetu.

Tento lidskoprávní aspekt ale ustupuje ekonomickému, a nejen u nás. V souvislosti s uběhlými Vánocemi můžeme uvést, že přes 60% vánočních dekorací z celého světa se vyrobí v 600 továrnách v čínském Yiwu. Na stránkách stránkách německého konzervativního listu Die Welt se můžeme dočíst, jak nejlépe proniknut na čínský trh.

Další článek o návštěvě bavorského kancléře Seehofera v Číně nese nadpis, že se nad návštěvou vznáší nevyřčená otázka ohledně jednoho vězně — otázka se ale netýká nějakého vězněného disidenta, nýbrž německého občana, který byl v Číně odsouzen k smrti za dvojnásobnou vraždu...

Návštěvu českého prezidenta Zemana v Číně doprovázely reakce typu „Kšeftu a totalitě zdar“. Zeman obětoval svobodu čínských disidentů zájmům svobody obchodu. Jedna svoboda tu naráží na druhou a to je mocný paradox, který leží v základu asijsko-evropských vztahů už od samého počátku.

↗

Konkrétně u Číny má být volný obchod nositelem myšlenek svobody a díky bohatnutí Číňanů nyní vznikat silná střední třída, která může ze své podstaty požadovat podíl na moci, čehož střední třída obyčejně dosahuje demokratizací systému. Foto Ministerstvo vnitra

Ekonomická svoboda tvořila součást vzepjetí svobodného ducha italské renesance. Mnohé tradice i morálky, které omezovaly, braly za své při italské obchodní expanzi. Na druhé straně Středozemního moře prosperovaly muslimské státy, a podstatnou měrou právě z obchodu. Navázání obchodních vztahů ale bránil papež sídlící v Římě.