S každým rokem to prožívám niterněji. Vánoce. Jako by kdosi mávl kouzelným proutkem a jsou pryč. Vzpomínala jsem na ty, kteří už u štědrovečerního stolu být nemohli, a tak po nich zbyly alespoň rozsvícené svíčky. Na dálku jsem si „kabelovala“ s těmi, kteří jsou za velkou louží. A radovala se s těmi, kteří byli díkybohu na Štědrý den se mnou.

Advent si čím dál víc nedovedu představit bez koncertů a starých dobrých hitů v Lucerně. Nebýt tam a neslyšet Hanu Zagorovou a její procítěné Hrníčky či Můj čas, nezazpívat si s Helenou Vondráčkovou temperamentní Archiméde nebo vánoční písně, neposlechnout si alespoň v televizi koncert Karla Gotta a jeho Jdi za štěstím, na Vánocích by cosi chybělo. I v tom je totiž kus mého dětství!