Rusko pojalo Evropskou unii jako rozpínavého nepřítele, umísťujícího atomové bomby na hranice s Ruskem. To, že pobaltským zemím bylo umožněno dobrovolně vstoupit do EU a NATO, přestalo platit pro Ukrajinu. Následovalo obsazení Krymu a získání kontroly nad Černým mořem.

Avšak jeden ze závažnějších problémů, který může v Putinově politice číhat za zády je historické území Mandžuska! Zdrženlivá Čína mnohokrát připomněla své „územní nároky“ vůči Rusku. Nejlépe je pak vystihují slova čínského diktátora Mao Ce­tunga z roku 1964. „Velikou část našeho území okupuje Sovětský svaz. Před sto lety se zem na východ od jezera Bajkal stala ruským územím a od té doby jsou Chabarovsk, Kamčatka a další součástí území Sovětského svazu. Ještě jsme jim nepředložili účet.“

Na tomto historickém území Sibiře, nyní ležícím v Rusku, se nachází nerostná ložiska ropy, diamantů a zlata apod. Převážná část je neobydlená krajina s dostatečným množstvím půdy pro zemědělskou produkci.

Putin anexí Krymu jen lehkomyslně naznačil, že mezinárodní smlouvy jsou pro něho cáry papírů. Porušení smlouvy z roku 2001 O vzájemném neutočení mezi Ruskem a Čínou, která by měla jednou pro „vždy“ řešit územní spory mezi oběma zeměmi, není z dnešního pohledu zas natolik nereálné. Přidá-li se neúprosná matematika 147 milionů Rusů proti 1,34 miliardě Číňanů je ruská politická reakce na ztrátu vlivu pochopitelná.