Turecko je dnes 18. největší ekonomika na světě a poměrně rychle se rozvíjí — roční přírůstky hrubého domácího produktu (HDP) se s výjimkou krizového období 2008-2009 pohybovaly mezi 5-10 %. Je to země, která je členem NATO a jedná se s ním v této souvislosti o jeho postoji vůči Islámskému státu. Území Turecka je také strategické místo pro trasování významných produktovodů mezi Evropou a Asií. Není divu, že se o Turecko zajímá Západ i Východ.

EU zahájila v roce 2002 projekt Nabucco vedoucí z Kaspické oblasti přes Írán a Irák. V roce 2012 z projektu vystoupil Orbánův MOL i německá RWE a projekt byl prakticky zastaven. Rusko proti němu postavilo svůj projekt South Stream po dně Černého moře, tento projekt však stojí. A tak začal Putin jednat o využití transanatolského produktovodu z Jižního Kavkazu přes území Turecka.

Levný plyn z Ruska a Ázerbájdžánu je pro Turky jistě zajímavá nabídka. Rusové s tureckou firmou Botas dokonce podepsali memorandum o plánované stavbě plynovodu. Při současných ekonomických problémech Ruska však Gazprom nemá na financování plynovodu dostatečné rezervy.

O udržení úzkého vztahu s Tureckem usiluje i EU a samozřejmě Německo. Asociační dohodu s EHS má Turecko podepsanou od roku 1963. V roce 1995 byla podepsána smlouva o celní unii Turecka s EU a po roce 2005 byly s Tureckem zahájeny přístupové rozhovory o jeho plném členství v EU. Jednání však vázne. Na unijní úrovni působí obtížná absorpce posledních rozšíření EU, ale jde i o napětí, které v posledních letech je zřejmé mezi islámskou a sekulární orientací Turecka.

U nás nelichotivý pojem turecké hospodářství je velmi zavádějící. Turecko dnes není jen země islámských obchodníků nabízejících koberce či kožené výrobky a rolníků chovajících kozy a ovce. Moderní Turecko je země, která se zajímá o moderní technologie. Turecké stavebnictví patří svou dynamikou po Číně k největším na světě. Turci staví v Iráku, Alžíru, Nigérii.

Účastnit se nejen transitu přes Turecko, ale i rozvoje turecké energetiky je pro každého jistě významná šance. První jadernou elektrárnu připravuje v Turecku už Rosatom. Turecko jedná o dalších například s Čínou, Japonskem, Francií či Kanadou. Od roku 2008 zde působí i ČEZ a podílí se na paroplynové a vodní energetice.

Turecká karta se v současné nestabilní geopolitické situaci stává opět velmi důležitá. EU se snaží o přiblížení Turecka, ale diskuse o muslimské otázce v EU Turecko odpuzují. Určité kruhy v EU  se totiž netají tím, že muslimskou zemi se sedmdesáti miliony obyvateli i přes sekulární politiku kemalismu v evropském klubu nechtějí. Premiér Erdogan zatím stavěl alespoň na privilegovaném postavení Turecka v EU oproti ostatnímu islámském světu. Ale sekulární charakter Turecka je v poslední době poněkud oslaben.

Erdogan i Putin jsou mocenští pragmatici. Turecká vláda se také nepřipojila k sankcím EU vůči Rusku a naopak tam vidí velkou příležitost pro svůj export. Ale ve vztahu k Rusku existuje také zásadní civilizační rozdíl. Rusko je silně protiislámské, bojuje s islamisty na vlastním území, rusko-turecké války jsou součástí dějin obou národů. Rusko a Turecko se liší i v pohledu na syrský konflikt a osud Asada. A tak je budoucnost rusko-tureckého plynovodu otevřená.