Společnost vědění (knowledge society) je stav společnosti opřený o civilizační obrat daný novou společenskou dělbou práce. Po přechodu k zemědělství (první dělba), k průmyslu (druhá dělba) a po vzestupu klasických služeb (třetí dělba) přichází koncem minulého století nástup odvětví vědění, dominuje produkce znalostí, řízení toku inovací a proces celoživotního učení. A z požadavku na efektivnost kvintérního sektoru se stává klíčové politikum.

Na tento civilizační obrat se váží různé politické koncepty, protože nejde jen o technokratický problém pro management znalostí, ale i o dimenzi demokratickou, lidskoprávní, kulturní. S tím souvisí i požadavky na informační demokracii, otázky masifikace, ale i komodifikace vzdělání. O proměně znalostí v samostatnou a klíčovou sílu rozvoje psali mnozí od Daniela Bella, přes našeho Radovana Richtu, Zygmunta Baumana až po Petera Druckera.

Snad jen velcí milovníci díla Friedricha Augusta v. Hayeka ale vědí, že se o této věci rozepsal i on už ve své stati „The Use of Knowledge in Society“ (1945). Tento nejvlivnější liberál minulého století a nositel Nobelovy ceny za ekonomii zde dává využívání znalostí ve společnosti do souvislosti se svým pojetím racionálního ekonomického řádu, tedy s procesem rozhodování o alokaci dostupných zdrojů.

↗

Koncem minulého století přichází nástup odvětví vědění, dominuje produkce znalostí, řízení toku inovací a proces celoživotního učení. Purple Slog, Flickr

V každé společnosti, v níž spolupracuje množství lidí, jsou totiž podle Hayeka důležité znalosti, na nichž zakládají své rozhodování. Jde mu především o systém využití existujících znalostí rozptýlených mezi mnoha různými jedinci. Dotýká se přitom kriticky i obecných metod vědeckého poznání a pouští se i na půdu kognitivních věd. Skepticky především hledí na tradici racionálního konstruktivismu a „osudové prokletí lidské parciality“ uplatňuje i na oblast získávání a uplatňování znalostí.

Profesor Hayek už v citované práci z roku 1945 připomíná, že vědecké poznání dnes zaujímá tak význačné místo ve veřejné představivosti, že máme sklon zapomínat, že to není jediný relevantní druh znalostí. A že výběr expertů zvládající toto vědecké poznání je pouze malá část problému širšího. Každý jedinec může mít specifickou praktickou znalost, jiným nedostupnou, kterou může využít v aktivní spolupráci nad specifickým úkolem Přitom právě tato nesamozřejmá znalost je důležitá pro drobné změny.

Pro zaujatost statistickými agregáty vytvářenými centrální autoritou, které vykazují daleko větší stabilitu než pohyby detailů. nezapomínejme, jak píše Hayek, na neustálé drobné změny, které vytvářejí celý ekonomický obrázek. A upozorňuje, že tomuto problému odpovídá nějaký typ decentralizace. Per analogiam se v rámci svého liberálního pojetí možnosti kalkulace a plánu vyjadřuje pro spontánní řešení problémů, jako je interakce lidí, z nichž jeden každý má pouze částečné znalosti.

To se netýká pouze ekonomiky, nýbrž vyvstává v kontextu téměř všech skutečně sociálních fenoménů, představuje to podle Hayeka opravdu ústřední teoretický problém všech sociálních věd. Cituje tehdy profesora Alfreda Whiteheada, anglického filosofa a matematika: „Civilizace dělá pokroky tím, že rozšiřuje množství důležitých činností, které dokážeme dělat, aniž bychom o nich přemýšleli.“

Profesor Hayek tedy chápe získávání a využívání znalostí jako spontánní evoluci. I když plánování lidských aktivit bere jako potřebné, představa centralizovaného řízení poznávací činnosti pro něj zavání totalitou. Hayek připouští, že jeho koncept rozptýlených znalostí by mohla překonat nějaká sjednocená strojová mysl, zdá se, že pro něj by to však už nebyla lidská civilizace stojící na svobodně žijícím člověku.

Chápe potřebu proměn tradičního řádu, ale prostě nespoléhá absolutně na racionální konstruktivismus. Vyzdvihuje průsečík fragmentárních aktivit informačně nedokonalé civilizace jako opak direktivního řádu osnovaného centrální autoritou. A připomíná, jak i profesor Oscar Lange (otec tržního plánování) sliboval, že profesor von Mises (Hayekův kolega z rakouské školy) bude mít sochu v mramorové hale budoucího Ústředního plánovacího výboru.