Ministr vnitra Milan Chovanec se již několikrát vyjádřil spíše rezervovaně ohledně možnosti, že by se k nám mohli přicházet zranění Syřané (v kontextu války s teroristickou organizací Islámský stát) vyléčit, nicméně jeho víkendové prohlášení „Budu chtít vědět, jestli to budou etničtí křesťané z té oblasti“ vytřelo zrak nejspíš každému. A mimo jiné ministr Chovanec rozvířil debatu dalším návrhem, a to možností referenda o vstupu takovýchto uprchlíků na české území (návrh byl nakonec stažen).

Nejsem si jistá, jak se může někdo stát křesťanem (ale i ateistou, muslimem nebo šintoistou) etnicky. Náboženství se přeci nedědí stejným způsobem jako barva kůže. Ale i kdybychom přijali tezi, že ministr chtěl přijmout jen ty s křesťanskými kořeny, jakým způsobem by je vyhodnocoval?

Sýrie bohužel zakazuje na svém území sňatky mezi různými náboženstvími (s výjimkou křesťanek a muslimů), což ale neznamená, že manželství lidí dvou vyznání neexistují — takoví lidé se musejí ovšem vzít v cizině. V případě, že se Syřan narodí do rodiny, ve které se vyznává více než jedno náboženství, jaký je tedy jeho původ? A proč to má být vlastně důležité?

↗

I kdyby v ČR bylo více křesťanů, pořád by existoval mezi českými a syrskými křesťany mnohem větší rozdíl, než jaký je dnes mezi syrskými křesťany, muslimy, židy a drúzy. Foto Supreme Deliciousness, Wikimedia Commons

V České republice se mnoho lidí mylně domnívá, že křesťanství zaručuje lepší adaptabilitu na české podmínky. Ironicky je ČR přitom jedna z evropských zemí, ve které je největší procento lidí bez vyznání, a většinové veřejné mínění o křesťanech není vždy příznivé — stačí si projít předsudky o katolících, mormonech nebo svědcích Jehovových.

I kdyby však bylo v ČR více křesťanů, pořád by existoval mezi českými a syrskými křesťany mnohem větší rozdíl, než jaký je dnes mezi syrskými křesťany, muslimy, židy a drúzy. Průměrný syrský křesťan nemluví česky, nikdy nejedl knedlo-vepřo-zelo, neposlouchá Michala Davida a nerozumí vtipu ve větě „Hliník se odstěhoval do Humpolce“.

Je to podobné jako očekávat, že Tomáš Halík si bude rozumět s příslušníky americké westborské baptistické církve nebo ugandskými kněžími, kteří vyzývají k vraždám homosexuálů. Samozřejmě, všichni křesťané jedné národnosti nejsou stejní a i mezi nimi se objevují názorové neshody. Nicméně pokud chce někdo argumentovat nepřizpůsobivostí syrských muslimů z hlediska kulturních rozdílů, měl by tentýž argument aplikovat i na ostatní náboženství.

Ještě horší se ovšem jeví varianta, že by o uprchlících hlasovali občané ČR. Byť předtím, než byl tento návrh definitivně poslán k ledu, se objevily argumenty, že občané ČR přispívají svými daněmi na chod státu, tudíž by měli mít právo se rozhodnout, komu poskytnou přístřeší, lze namítnout, že o cizincích-neuprchlících občané České republiky taktéž nehlasují a navíc by referendum mohlo podnítit xenofobní nepokoje.

Tím spíš, jestliže několik diskutérů na internetu psalo uprchlíkům vzkazy jako „Zůstaňte si v Africe!“ (Ačkoliv Sýrie leží v Asii.) Je správné rozhodovat o druhých na základě vlastní nevědomosti?