V minulém příspěvku připomněl jsem problém „odcivilizovávání venkova“. Můj postřeh opřený o jakousi zkušenost, ale nebyl víc než osobním názorem. Jaroslav Bican mi nabídl možnost rozšíření na problém „odcházení mladých do velkých měst“. Konkrétně: „Odcházejí tam za studiem a už se nevracejí? Je možné z pozice komunálního politika vést takovou politiku, aby to mladé drželo na venkově a neodcházeli? Nebo k tomu alespoň nějak přispívat?“

Původně jsem doufal, že se mi podaří získat na našem úřadě, na matrice, konkrétní údaje o migraci obyvatel nebo nějakou statistiku o přesunu mladé inteligence za prací do velkých měst. Jakési poznatky k mání sice jsou, ale toliko dílčí, dokumentují jen příliš určitý jev, z něhož žádné zobecnění neplyne, nebo to neumím.

Přesto v souvislosti s komunálními volbami je téma „udržet mladé (zejména inteligenci) na venkově“ aktuální, i když vliv na to nemá sama komunální politika ve smyslu nějakých opatření, jako spíše celospolečenská, politická situace ve státě. Souvisí to s obrodou společnosti, a ta může být kupodivu na venkově snazší, protože je názornější, přímočařejší.

Připomněl jsem si tatínkův dříve známý článek v Literární listech „Obrodný proces v Semilech“. Tehdy šlo o to, že ono „pražské jaro“ se týkalo Prahy a větších měst, která měla k obrodě dosti progresivních, schopných a takříkajíc rezervních sil, čímž venkov neoplýval. Obroda se šířila z centra, z „osvíceného byra“ směrem ven.

Dneska je situace možná opačná: Byro je metamorfozujícím způsobem obsazováno establishmentem, který si pod různými hesly usurpuje více moci, vlivu a skrytě privátního prospěchu, než mu přísluší, aniž by úměrně k tomuto výlučnému, privilegovanému postavení mohlo nést náležitou odpovědnost. Ne že by dobrý úmysl nést odpovědnost za situaci ve společenosti naši představitelé neměli — Sobotka rozhodně a patrně i Babiš, ale sama politická praxe nutně vede k tomu si ji nepřipouštět.