Pondělí

Politický zápisník z posledního říjnového týdne se pokusím pojmout netradičně. V úterý si připomeneme nejvýznamnější den české státnosti, k příležitosti vzniku Československa promluví Miloš Zeman.

A tak jako každý rok, i letos budou projev k 28. říjnu novináři i politici komentovat ještě několik dnů poté. Řešit se bude také to, zda Zeman udělil státní vyznamenání právě osobnostem, které se nejvíce zasloužily o demokracii, lidská práva či český stát.

Napadlo mě, že si během týdne přečtu projevy Tomáše Masaryka, které v 28. říjny přednesl během prvních deseti let od vzniku Československa. Třeba to bude poučné čtení i pro dnešek.

* * *

V prvních letech po vzniku Československa Masaryk k výročí samostatného státu žádné speciální projevy neměl. V roce 1919 pouze zahájil výstavu Náš odboj, při této příležitosti přednesl kratičké poselství na zasedání Národního shromáždění. O rok později poskytl bilanční rozhovor Lidovým novinám, hovořil v něm mimo jiné o státotvornosti politických stran či o krizi socialismu.

V roce 1920 se v Československu konaly první volby, vyhráli je sociální demokraté se ziskem 25,7 % hlasů. Masaryk na základě volebního výsledku jmenoval druhou vládu Vlastimila Tusara (od vzniku Československa to byla již třetí vláda), její vznik umožnila aliance socialistů a agrárníků, byla to vláda rudozelené koalice. Jak známo, jen několik měsíců poté vyvrcholila krize sociální demokracie jejím rozštěpením a vznikem komunistické strany. Tusarova druhá vláda se tak u moci udržela pouze půl roku.

„Mnoho se mluví o socialistickém uvědomění, ale já právě postrádám té zralosti mezi dělnictvem. I když se hlásá komunismus, je potřebí k tomu zralosti myšlenek a zralých lidí. Komunismus ovšem nevyhraje, bolševictví je nemožné,“ řekl Masaryk k tehdejší krizi levice.

Úterý

V roce 1921 se poprvé konala na Pražském hradě audience ke státnímu svátku. Masaryk tím založil tradici, které se držel až do konce svého mandátu. Jeho řeč ke třetímu výročí byla ovlivněna aktuální zahraničně politickou situací. Karel I. Habsburský se totiž právě v říjnu pokusil o návrat na maďarský trůn, Československo na to reagovalo částečnou mobilizací.

„Pokud mně došly zprávy, mobilizace v celém státě vcelku pokračuje klidně a v pořádku. Vidím v tom důkaz, že vojsko a také lid, všecky jeho vrstvy, poznaly, že naše armáda je jiná, než byla ve starém, absolutistickém státě. Je to armáda demokratická, armáda lidu a pro lid. Očekávám přísnou kázeň při všech dalších akcích. Vojenská správa se vyvaruje všeho, co by normální chod civilní administrace znesnadňovalo,“ řekl tehdy Masaryk.

Středa

V roce 1923 od vzniku Československa uplynulo pět let. Masaryk na audienci přijal zástupce Národního shromáždění a vlády. Postupně jej oslovili předseda Poslanecké sněmovny František Tomášek, předseda Senátu Karel Prášek a nakonec také premiér Antonín Švehla. Na jejich projevy Masaryk odpověděl dlouhou bilanční řečí. „Jak již před válkou i teď jde o řešení sociálních problémů,“ zdůraznil.

„Smím říci, že socialismus u nás velmi správně postupuje, že tvoří část vládní koalice, a to od samého počátku. Jestliže proti této politice byly od cizích socialistických stran vznášeny dokonce obžaloby, mohu si to vyložit jen z nepochopení světové situace a vlastních úkolů socialismu. Jsem si toho vědom, že vývoj ve všech státech ukazuje nalevo. V tomto rozpoznání nedám se mýlit dočasnými a místními odklony napravo,“ dodal.

Zopakoval také, že politika republikánská a demokratická musí být ve všech oborech kulturní v nejlepším slova smyslu. Zdůraznil přitom roli vzdělání a školství, které podle něj nesmí hovět jednostrannému intelektualismu. „Pěstění charakterů, vzdělání umělecké nejsou méně důležité,“ řekl Masaryk.

* * *

Šestileté výročí vzniku Československa Masaryk využil ke vstupu do debaty o tom, kdo se více zasloužil o vznik samostatného státu: „V kapitole o zásluze bude se jednati o politickém smýšlení a přesvědčení jednajících vedoucích osob, jak se to přesvědčení a smýšlení projevovalo. Že si dnes tak mnozí reklamují zásluhy a že to činí tak hlasitě, není s podivením; také se nedivíme tomu, že si dnes mnozí připisují ideje a smýšlení, kterých za války a ještě ani v převratu neměli. Je to lidské, ale historie bude hodnotit bez ohledu na osoby, bez ohledu na strany. Ovšem historie vědecká. Zatím nesmíme v republice a za režimu demokratického očekávati, že se láska k vlasti a národu již nebude licitovat a politicky prodávat.“

Čtvrtek

V roce 1925 končilo funkční období poslancům zvoleným v roce 1920, druhé parlamentní volby samostatného státu se konaly 15. listopadu. Vyhráli je agrárníci se ziskem 13,07 % hlasů, těsně druzí skončili komunisté (13,02 %), třetí lidovci (9,70 %) a čtvrtí sociální demokraté, které volilo 8,90 % voličů. Mandát získalo přes čtrnáct subjektů, ani jednu ze stran nebylo možné označit za dominantní formaci, stranický systém byl silně fragmentovaný a ideologicky polarizovaný.

Politologickou terminologií řečeno, jednalo se o polarizovaný multipartismus. A mimochodem: celostátně KSČ sice skončila těsně druhá, avšak v českých zemích byli komunisté již tehdy nejsilnějším politickým subjektem. 28. října Masaryk pochopitelně výsledky voleb neznal, avšak roztříštěnost politické scény si uvědomoval:

„Mír a mírná součinnost s národy předpokládá dohodu a solidaritu našeho národa a všeho občanstva republiky. Náš národ se od revoluce 1848 a zejména od počátku parlamentarismu diferencuje programově a stavovsky; počítám s tímto rozrůzněním stran a směrů, ale vyslovuju přání, aby vzájemná kritika stran a opozice stranám vládnoucím byla věcnější. Nemýlím-li se, přípravy k volbám věští klidný průběh; vidím v tom politický pokrok. Naše politika uvnitř a navenek musí být rozumná a poctivá a musí být světová.“

* * *

Výsledek parlamentních voleb v roce 1925 mimo jiné umožnil vznik tzv. panské koalice. Jednalo se o první vládu, která byla utvořena na pozadí pravo-levého a nikoli národnostního štěpení. Vznikla 12. října roku 1926, u moci se udržela až do 1. února 1929. Skládala se ze středových a pravicových subjektů, poprvé od vzniku Československa byly její součástí také německé strany. V jejím čele stál Antonín Švehla, byla to jeho třetí a poslední vláda, ve které byl ministerským předsedou.

Masaryk k příležitosti státního svátku právě tuto okolnost v roce 1926 komentoval: „Nebudu vypočítávat, co se za poslední rok užitečného a dobrého stalo: ale vyslovuju zadostiučinění z toho, že naši němečtí krajané odhodlali se ke spolupráci v parlamentě. Nepřeceňuju tento prvý krok, avšak vidím v osobním styku vládních stran a v administrativní spolupráci dobrou podmínku pro další sblížení politické.“

Pátek

V roce 1927 se Masaryk ve svátečním projevu věnoval mimo jiné komunálním volbám, které se v Československu konaly v říjnu téhož roku. Na centrální úrovni vládla pravice, opoziční postavení umožnilo socialistům a komunistům ostřejší rétoriku, také díky tomu levice ve volbách posílila.

Masaryk k výsledkům voleb řekl: „Zajímavý zjev byla koalice voličů; nevím, do které míry to je napodobením koalice vládní, v každém případě zdá se mi, že to je projev voličské samostatnosti a rozvážnosti.“

* * *

K jubilejnímu desátému výročí vzniku Československa Masaryk přednesl zdaleka nejdelší projev. V bilančně laděné řeči mluvil o obnovení státu, o našich národních tradicích, o zahraniční politice, demokratickém uspořádání, o úřednických vládách, tedy o fenoménu typickém pro první republiku, mluvil také o národnostních menšinách, centralizaci a autonomii či o sociální otázce.

Řekl v něm mimo jiné: „Idejím a ideálům je vyměřena značná působnost; jednotlivci i národové do velké míry jsou tvůrci své budoucnosti, a bylo již často a správně řečeno, že nakonec to vždy vyhrají idealisté — ale ty vítězné ideje a ideály nerodí se z fantastiky a nevěcnosti.“

Zopakoval také, že politika je vedením, a že tedy i demokracie má svůj stálý a naléhavý problém vůdcovství: „Tj. má vychovávat a vzdělávat vůdce, bez nichž žádná organizace mas a zejména celého lidu není možná. A proto demokracie znamená stále vychovávat k demokracii; odsud v demokracii odpovědný a krásný úkol žurnalistiky.“

Projev uzavřel úvahou o demokracii. Podle Masaryka demokracie není pouze státní formou, nýbrž také metodou všeho veřejného a soukromého života. „Je názorem na život.“

Podstata demokracie je podle něj shoda lidí, jejich mírné obcování, láska, lidskost. Úspěšná politika pak, tvrdí Masaryk, předpokládá souhlas občanů v hlavních názorech a o hlavním směru politického počínání. A stát má podle něj hlubší smysl, než se to navenek jeví ve směsi politických událostí: „Stát má smysl duchovní, smysl mravní.“

Nebyli jsme v roce 1928 dál než dnes?