V souvislosti s majdanskými událostmi od listopadu 2013 byla zpochybněna legitimita ukrajinského parlamentu, který v únoru 2014 svrhl pod tlakem kyjevských náměstí prezidenta Janukoviče. Jeho zastánci novou moc označili za fašistickou juntu a rozpoutal se politický konflikt, který již trvá bezmála rok.

Jedním z obecně uznávaných požadavků na obnovení stability země byly od počátku předčasné nejen prezidentské, ale i parlamentní volby. Uspořádat volby v zemi zasažené tak hlubokým mocenským střetem však není jednoduché. Přeci jen jsou tyto volby cítit střelným prachem. A tak respekt k výsledku těchto voleb a tím i k legitimitě nové vlády bude určitě pro mnohé s otazníkem.

Připomeňme, že původní „majdan“ v Kyjevě sice začal jako projev nespokojenosti s ekonomickou a sociální situací, s korumpovanou mocí oligarchů a s nimi spojenými kořistnickými elitami. Stal se z toho ale tvrdý politický střet o další orientaci země moderovaný z části zvenčí.

Rusko možnost rozšiřování EU, ale zejména NATO bralo jako ohrožení svých zájmů, marně se však snažilo vynutit si u rozhodování v postsovětském prostoru jakési neformální právo veta. V reakci na možnost „natoizace“ Ukrajiny pak byla rozpoutána krymské krize, bohužel na úkor mezinárodního práva.