V souvislosti s majdanskými událostmi od listopadu 2013 byla zpochybněna legitimita ukrajinského parlamentu, který v únoru 2014 svrhl pod tlakem kyjevských náměstí prezidenta Janukoviče. Jeho zastánci novou moc označili za fašistickou juntu a rozpoutal se politický konflikt, který již trvá bezmála rok.

Jedním z obecně uznávaných požadavků na obnovení stability země byly od počátku předčasné nejen prezidentské, ale i parlamentní volby. Uspořádat volby v zemi zasažené tak hlubokým mocenským střetem však není jednoduché. Přeci jen jsou tyto volby cítit střelným prachem. A tak respekt k výsledku těchto voleb a tím i k legitimitě nové vlády bude určitě pro mnohé s otazníkem.

Připomeňme, že původní „majdan“ v Kyjevě sice začal jako projev nespokojenosti s ekonomickou a sociální situací, s korumpovanou mocí oligarchů a s nimi spojenými kořistnickými elitami. Stal se z toho ale tvrdý politický střet o další orientaci země moderovaný z části zvenčí.

Rusko možnost rozšiřování EU, ale zejména NATO bralo jako ohrožení svých zájmů, marně se však snažilo vynutit si u rozhodování v postsovětském prostoru jakési neformální právo veta. V reakci na možnost „natoizace“ Ukrajiny pak byla rozpoutána krymské krize, bohužel na úkor mezinárodního práva.

Připojení ukrajinského Krymu s ruskou vojenskou základnou v Sevastopolu k Rusku bylo provedeno rychle a rázně. Od Ukrajiny tak bylo odděleno na 1,8 milionu voličů. Zde si už lidé zvykají na to, že zůstanou součástí Ruska. Konflikt se separatisty na východě Ukrajiny ohrožující celistvost země se ale stal chronický a čítá již kolem 3700 obětí.

↗

Prezident Porošenko zvolený v předčasných volbách v květnu 2014 řádně vyhlásil předčasné parlamentní volby na 26. října. Foto archiv SD, USA

Jsem přesvědčen, že navzdory oboustranné propagandistické válce je zřejmé, že v podstatě jde o imperiální konflikt o kontrolu nad geopoliticky strategickým územím. Lidé jsou tam do občanské války a iredentismu strženi emocemi a z velké části nacionální ideologií a neuvědomují si, že v zájmu velkokapitálu tam vlastně probíhá válka chudých proti chudým.

Nový prezident Porošenko zvolený v předčasných volbách v květnu 2014 řádně vyhlásil předčasné parlamentní volby na 26. října t.r. Politický zápas ale v zemi získal agresivní charakter a vláda v Kyjevě nedokázala předejít excesům.

Nejde jen o oděský masakr, existenci soukromých batalionů a nasazení vojenské techniky na východě země. Strana regionů, vítěz předchozích voleb, byla prakticky rozbita. Opoziční politici byli fyzicky napadáni, byl zahájen inkviziční soud s Komunistickou stranou Ukrajiny.

Na východě separatisté operují s umělým iredentistickým konstruktem Novorusko, jehož jádrem je odboj ozbrojených rebelů v Doněcku a Luhansku. Zde byly parlamentní volby odmítnuty, volební komise na více jak polovině území ani nebyly zřízeny. Ve válečné zóně nebyly zřízeny ani jednomandátové obvody s tím, že po uklidnění situace mohou volby proběhnout později, na to to ale zatím nevypadá.

Na listopad se zde totiž vyhlásily volby do lokálních parlamentů, které zdůraznila i dohoda z Minsku. Mnozí si však představují, že mohou plnit úlohu nikoliv lokání správy, ale plebiscitu o odtržení. Klid zbraní zde přes příměří vyhlašované politiky prakticky také nikdy nebyl nastolen. Platí však že právo na sebeurčení není nad právem na svrchovanost a tento rozpor je tu bohužel řešen silově, nikoliv ústavně.

Komunistická strana Ukrajiny se nakonec voleb zúčastnila i když den před volbami je označila za nedemokratické kvůli zastrašování a korumpování voličů. Tato strana vznikla v roce 1994 a zpočátku dosahovala velmi dobrých výsledků. Pak v parlamentních volbách v březnu 2006 spadla na 3,58 %, což ve smíšeném volebním systému s 3% uzavírací klauzulí znamenalo 22 mandátů z 450. Postupně se škrábala opět nahoru, ve volbách v listopadu 2012 dosáhla 13,18 % a 32 mandátů z 450.

V těchto volbách rozhodlo svým hlasováním na 52,4 % voličů, s tím že volební neúčast byla větší na východě země. Průběh voleb monitorovala mise OBSE a volby uznala za regulérní. Sergej Ivanov z úřadu ruského prezidenta už před volbami prohlásil, že Rusko tyto volby uzná, po volbách to potvrdil ministr Sergej Lavrov. Válečná zóna na východě však zůstává ohniskem dalších možných excesů.

Konflikt v zemi tak volbami neskončil. Zřejmě bude nová kyjevská vláda do značné míry kontinuální s tou dosavadní. Redukce opoziční práce na proruský postoj a nabídka východního azimutu proti západní orientaci země asi bylo nedostatečné lákadlo na voliče. Opoziční blok, který je náhradou za někdejší Stranu regionů, získal jen 9,3 %. A volební klauzule zvýšená na 5 % uzavřela poprvé od samostatnosti Ukrajiny cestu do parlamentu i ukrajinským komunistům, kteří získali jen 3,8 %.

Dobrá zpráva je, že ultranacionalisté z Pravého bloku neuspěli (1,8 %), Batkivšina s militantní Julií Tymošenko jen s obtížemi přelezla 5 %. Lidi na Ukrajině bude ale trápit stále víc spíš hrozící ekonomický kolaps, obrovská korupce a sociální problémy.

Nejsou vypláceny mzdy ani důchody, s blížící se zimou se projevuje nedostatek energie. Kdo zabrání přetrvávajícím oligarchům „zprivatizovat“ případnou rozvojovou pomoc? To je třaskavá situace. Nebude-li řešena hrozící humanitární katastrofa, je budoucnost tohoto státu ohrožena.