Před několik týdny pronesl maďarský premiér Viktor Orbán projev, který byl všeobecně vykládán jako kritika konceptu liberální demokracie a obrat maďarské vlády k režimům typu Singapur či Čína. Vzhledem k vnitropolitickému vývoji v Maďarsku je zřejmé, že se jedná o propojení specifik maďarské historie i politické kultury s reakcí významné části její politické elity na krizi, v níž se Evropa konkrétně a tzv. Západ obecně nachází.

Kdo si projev přečetl pozorně, musel konstatovat jeho vnitřní rozpornost, která neumožňuje z něj vyvodit závěr, že se jedná dlouhodobější koncept nějakého nového politického myšlení či filosofie.

Jde spíše o dobře zvládnutý politický marketing směrem k publiku, jehož jmenovatelem je na jedné straně rozčarování z krize hodnot, o nichž nikdo dosud nepochyboval a na straně druhé z toho vyvěrající strach o budoucnost. Ať již o budoucnost osobní, ekonomickou, tak i o budoucnost národa, jehož velká část je tvořena občany jiných zemí. Na tento rozměr Orbánova projevu nelze zapomínat, jen tak lze pochopit pro nás dnes trochu zmatečný maďarský „občanský nacionalismus“, který se v tomto projevu objevuje.