Přečetl si snad Miloš Zeman můj minulý sloupek a rozhodl se prokázat, že je s to i po čtvrtstoletí podat pozoruhodný intelektuální výkon? Jenže učeně se tvářit ještě neznamená moudře mluvit.

V úterý prezident vystoupil v Poslanecké sněmovně, aby vysvětlil svůj nesouhlas s projednávanou verzí služebního zákona. Citoval klasiky české i latinské, ale to, že původní návrh není iniciativou vládní legislativy, nýbrž skupiny poslanců, které ve Strakovce pouze pomáhali, nevěděl.

Předvedl, že se vyzná v paragrafech zákona, ale nedokázal odlišit podstatné od nepodstatného. Nakonec pohrozil podáním k Ústavnímu soudu kvůli údajnému přílepku definujícímu politické náměstky, ačkoli podle právníků (jakkoliv nápad prý konzultoval s jejich kolegy) to příliš šancí na úspěch nemá

Nepřímá kritika zazněla na adresu Jiřího Dienstbiera (málo jednal s opozicí) i Bohuslava Sobotky (generální ředitelství státní služby prezentoval jako nepřekročitelnou podmínku, aby ji z hodiny na hodinu opustil). Některé bolavé body zákona popsal Zeman přesně, přitom je ale nešťastně označil za méně významné. Sám si zasedl na politické náměstky. Zákon umožňuje jen dva. Kdyby tento paragraf byl zrušen, kde je psáno, že by se to politickými nominanty pod různými zástěrkami nehemžilo všude?

Snad jen horšící se paměť stojí za Zemanovým odmítáním námitky, že političtí náměstci patřili i k jeho vládě. Nejprve v rámci opoziční smlouvy nabídl tyto posty občanským demokratům, ale nepochodil. Pak do křesel usedli politici ČSSD. Jenže rozeznejte mezi nimi odborníky a trafikanty…!

Větším rizikem než političtí náměstci je chybně nastavený systém výběru klíčových osob ve státní správě. Nejvyšším úředníkem by měl čerstvě být náměstek ministra vnitra, který by ale svého šéfa přerůstal: jmenovala by jej celá vláda a to hned na šest let.

Státní tajemníci by rovněž byli jmenováni vládou. Tzv. odborné náměstky by vybrala komise nominovaná ministrem a státním tajemníkem… Leč když do základů vložíte chybný kámen (forma jmenování superúředníka) může se vám zbourat celé stavení. Podezřívám ODS, TOP 09, ANO a část ČSSD, že jim právě o to jde.

Kdyby se koalice domluvila s KSČM a Úsvitem, mohli prosadit přísnější podobu zákona. Kalouskovy a Stanjurovy obstrukce by šlo časem eliminovat. Pravolevý kočkopes tak nyní straší prezidenta a brzy možná poleká i Evropskou komisi.

Co když ale svoje pohoršení Zeman jen hraje — s cílem ještě víc štípnout koalici s premiérem, jehož si okázale neváží? Když ve Sněmovně zdůrazňoval, že předkládá návrhy, které představují „šetření“ a „depolitizaci“, pomrkával po pozorně naslouchajícím Andreji Babišovi. A předseda ANO se o den později pokusil dojednaný kompromis znovu otevřít a upravit.

Partneři mu to zatrhli, ale může všude říkat: Měl jsem dobrou vůli depolitizovat a šetřit, avšak převálcovali mě. Jsem slabý a potřebuji pomoc voličů, abych příště měl hlavní slovo já!. Zeman by mu jistě držel palce — má rád silné hráče a baví jej licitovat s nimi. Pro voliče ale neméně nadšeně hraje komedii o náměstcích-budižničemech česajících si pěšinku. Hlavně že na Hradě se to hemží samými experty!