Kompromisní varianta služebního zákona, na jejíž podobě se dohodla vláda Bohuslava Sobotky s pravicovou opozici, prošla v úterý druhým čtením Poslanecké sněmovny. Pro hlasovalo pětadevadesát z šestadevadesáti přítomných poslanců. A to přesto, že ještě před hlasováním v dolní komoře vystoupil prezident Miloš Zeman a avizoval, že zákon bude v navržené podobě vetovat, pokud bude jeho veto přehlasováno, napadne normu u Ústavního soudu.

„Chtěl bych konstatovat, že za prvního půldruhého roku svého funkčního období jsem právo veta uplatnil pouze jednou, a sice v případě legislativního zmetku a zákon, který jsem vetoval, byl pak zamítnut všemi přítomnými poslanci s výjimkou jednoho, který si spletl tlačítko,“ uvedl Zeman v úvodu svého vystoupení a dodal, že nyní bude jeho situace obtížnější.

Vzápětí přešel k tématu politických náměstků, což je — jak Zeman již dříve avizoval — klíčová příčina jeho nesouhlasu s navrženou podobou služebního zákona. Nejdříve připomněl, že se Sobotkova vláda ve svém programovém prohlášení zavázala k depolitizaci státní správy.

„Tentýž závazek byl obsažen v koaliční smlouvě a já vyznávám názor, že sliby či závazky se mají plnit. Jsem přesvědčen, že tento slib nebyl splněn. Jsem přesvědčen, že navrhovaný zákon nejenže není depolitizací státní správy, ale je naopak její zesílenou politizací,“ zdůraznil prezident v dolní komoře.

Tuto politizaci pak dle jeho mínění nezpůsobí zrušení generálního ředitelství státní služby, skutečná politizace státní správy, zdůrazňuje Zeman, začíná v paragrafech 53 a 55.

„Paragraf 53 říká: Státního tajemníka jmenuje vláda na návrh příslušného ministra,“ uvedl Zeman s tím, že si nedokáže představit ministra, který by jako kandidáta na státního tajemníka navrhoval osobu „mírně řečeno spřízněnou, a tedy v tomto smyslu politicky ovlivňovanou,“ což podle něj příliš nesouvisí s depolitizací státní správy.

Paragraf 55 se pak týká výběru odborných náměstků. „Když si ho přečtete, zjistíte, že tento výběr provádí čtyřčlenná komise, jejíž dva členy jmenuje příslušný ministr a další dva členy jmenuje státní tajemník. Hle, jak nádherná depolitizace státní správy! Hrozí nám tedy nebezpečí, že jak státní tajemníci, tak odborní náměstci, odpovídající za řízení sekce, budou pod silným politickým vlivem a budou si uvědomovat, že bez tohoto politického vlivu nemají šanci na úspěch,“ tvrdí Zeman.

Tím ale jeho námitky neskončily, ba naopak: „Všechno toto bych zkousnul, ale pak následuje § 174, který říká, že každý ministr má právo na dva politické náměstky, aniž by byla definována, skutečně definována, náplň jejich práce. A právě tento paragraf je důvodem mého případného veta“.

Poté Zeman zdůraznil, že se pokoušel dlouho najít důvod pro § 174 a dle svých slov našel jediný: boj proti nezaměstnanosti. „Vytvoření nových pracovních míst v počtu zhruba třiceti, mimochodem s platem, ze kterých byste vytvořili pracovní příležitosti pro desetinásobek lidí, kteří by skutečně pracovali.“

Nebudou-li tito lidé mít na práci nic jiného, než zastupovat svého ministra, což může podle prezidenta lépe zvládnout odborný náměstek, pak budou využívat svého času, tvrdí Zeman, k nejrůznějším intrikám a lobbování.

„Podobně jako v ekonomické teorii existuje termín tzv. mzdové nákazy. Zde může dojít k funkční nákaze. To znamená, že tito političtí, nic nedělající náměstci, se budou snažit uplatnit tím, že budou ovlivňovat například i jmenování sekčních šéfů, ředitelů, vrchních referentů atd.,“ doplnil prezident.

V samotném závěru Zeman poslancům slíbil, že zákon nebude vetovat v případě, že z něj poslanci § 174 vyškrtnou. „Vím, že sněmovna může moje veto přehlasovat, ale chtěl bych vám předem sdělit, že po poradě s právníky v takovém případě podám ústavní stížnost, protože § 174 nijak nesouvisí se služebním zákonem,“ uzavřel Zeman.

Stávající podoba služebního zákona vznikla jako kompromis mezi vládou a TOP 09 a ODS. Pravicová opozice si vymohla ústupky, odmítala především zavedení generálního ředitelství při úřadu vlády. Koalice se s opozičními stranami zároveň dohodla na zachování tzv. politických náměstků, kteří se mají na vedení ministerstev podílet spolu s trvalými náměstky.