Diskuse kolem Orbánova projevu a neustálé citování věty, že Orbán chce stát založený na práci, mě přiměly k tomu, abych si ten projev (a komentář k němu od Romana Jocha) přečetla. S překvapením jsem zjistila, že v Orbánově projevu je více prázdných slov a řečnických figur, než jsem čekala a než koneckonců vyžaduje publikum, k němuž byl živě přednesen.

Obraty jako „kdyby nebylo zlo, jak by potom mohlo zvítězit dobro?“ patří do nedělního kázání ve venkovském kostele, ale říkat to na letní univerzitě před studenty? Viktor Orbán označuje za zlo liberalismus, který odděluje od demokracie řka, že zbavit se liberalismu ještě nemusí znamenat rezignovat na demokracii.

Liberální demokracii si představuji jako systém, v němž každý, dodrží-li stanovená pravidla, má právo být slyšen a respektován. Ta pravidla jsou obecně humanitní, neohlížejí se na náboženské vyznání, pohlaví, národnost, barvu kůže, majetek a stav.

Viktor Orbán ovšem poukazuje na to, že mezi občanskými sdruženími a aktivitami jsou taková — takové — které jsou propojené do zahraničí, a ty by podle něj neměly mít co mluvit do záležitostí jednotlivé země (on používá slova národ), v tomto případě Maďarska. Třeba proto, že jsou placeny odjinud.

Myslí tím Greenpeace nebo UNESCO, nedejbože Vatikán? Či svobodné zednáře nebo jiné tajné organizace? Nepoví. Ale pokud neřekne Viktor Orbán, jak chce zabránit globálním korporacím, aby mimo jakýkoli vliv jednotlivých národů dělaly se světem, co si zamanou, je to podlá řeč, která podkuřuje maďarskému provincialismu, o kterém jsem, přiznám se, do takové míry neměla tušení.

A jestli vidí Viktor Orbán takovou neblahou organizaci v Evropské unii, ať zavelí národu, aby vystoupil — bude první a možná se zapíše do dějin jako ten, kdo zahájil destrukci jednoho procesu kontinentu, složeného z desítek drobných národních států, o společný postup v podstatných záležitostech.

Při svém obdivu k národům, které jsou podle něj progresivní (jmenuje Turecko, Rusko, Čínu, Singapur, Indii) ignoruje komplikovanost národnostního a etnického složení všech jmenovaných (Singapur v tom je zvláštní, ne zcela férový příklad městského státu postaveného na globálním byznysu).

Chce-li hájit „národní zájmy“ Maďarů v Srbsku, Na Ukrajině, na Slovensku a kde všude ve světě, bere si za příklad islamizaci Německa prostřednictvím po generace tam žijících Turků? Nebo chce ordinovat svému národu pracovní podmínky jako v Indii? Hodlá držet svět v šachu jadernými zbraněmi a dodávkami energetických a nerostných surovin jako Rusko? Zavést víza pro nežádoucí politické aktivisty placené ze zahraničí? Nepoví.