Kendall Jones. Možná ji znáte. Devatenáctiletá americká studentka Texaské technické univerzity, kde studuje marketing a sportovní terapii, a členka tamějšího oddílu roztleskávaček. Tím se od většiny svých vrstevníků neliší, přesto má ale jednoho koníčka, který jí vynesl popularitu (byť zčásti negativní) na internetu — lov divoké zvěře.

Před nedávnem zaregistroval Facebook masové žádosti o zrušení její stránky, která se přímo jejím lovem zabývá. Důvodem byly fotografie, na kterých byla vyfocena usměvavá Jones se svým čerstvým úlovkem, například lvem nebo nosorožcem, což si oznamovatelé žádosti vykládali jako zobrazování krutosti vůči zvířatům, což je proti podmínkám užívání Facebooku.

Kendall Jones oponovala, že na fotografiích nejsou mrtvá, jen uspaná zvířata. Jestli je to pravda, to se už nejspíš nedozvíme, každopádně Jones se nezdráhá otevřeně mluvit o zabíjení zvířat. Stačí si přečíst informace na stránce:

„Jako dítě jsem chodívala se svým otcem na všechna jeho lovecká dobrodružství na našem ranči, kde jsem ho sledovala, i v Africe, kam jsme vycestovali, abych se podívala, jak loví velkou pětku. Poprvé jsem vyjela do Zimbabwe v Africe s rodinou v roce 2004 (ve věku devíti let) a sledovala tátu, jak nese domů hromadu zvířat. Ačkoliv jsem si strašně moc přála něco zastřelit, byla jsem příliš malá na to, abych unesla otcovy zbraně.

Začala mě fascinovat tamější kultura a navštívila jsem tam jednu ze základních škol, kam jsem přinesla sladkosti, omalovánky a fotbalové míče znevýhodněným dětem. Tato zkušenost mi otevřela oči a poznala jsem, jak žijí moji vrstevníci v zemích třetího světa.

V roce 2008 (ve věku třináct let) jsem jela do Afriky podruhé, abych začala se svojí vlastní velkou pětkou, ale tentokrát v Jihoafrické republice. Ačkoliv jsem měla mnoho jiných příležitostí si zastřelit zvířata, chtěla jsem si to nechat na velkou pětku, takže první zvíře, které jsem v životě zastřelila, byl bílý nosorožec s Remingtonem .416!! /.../

Vrátila jsem se do Afriky následující léto v roce 2009 (když mi bylo čtrnáct), abych dokončila velkou pětku. Tentokrát jsem vyrazila na dvacet osm dní na safari a porazila slona /.../ bizona a obřího lva. Bohužel se na výletě nenašla příležitost zastřelit si leoparda, a tak jsem se za dva týdny vrátila na dalších čtrnáct dní na safari.

Tentokrát jsem dostala svého leoparda a také hrošíka, abych nasbírala šest z nebezpečné sedmičky ve věku čtrnácti let! Měla jsem štěstí, že všechny moje lovecké zkušenosti byly profesionálně nahrány na video a vydány na DVD.“

↗

Důvodem žádostí o zrušení facebookové stránky Kendall Jones byly fotografie, na kterých byla vyfocena se svým čerstvým úlovkem, například lvem nebo nosorožcem. Foto Rennett Stowe, flickr.com

Když na Facebooku přituhovalo, bránila se Jones tím, že jako lovkyně pomáhá regulovat počty zvěře, posílá peníze vládám zemí, ve kterých loví, i tamějším farmářům, aby měli motivaci zvířata ponechávat na svých pozemcích. To ji však nezachránilo a Facebook v pondělí její fotky s trofejemi smazal.

Pomiňme to, jestli je morální zabíjet zvířata pro zábavu a následně se s nimi fotit na internet, a pojďme se podívat na jiné problémy.

Říká-li Jones pravdu, znamená to, že před dosažením plnoletosti držela v ruce zbraň a také z ní střílela. Minimální věk pro vlastnictví zbraně je v JAR dvacet jedna let a v Zimbabwe, kam také jezdí lovit, se nesmějí střelné zbraně pronajímat ani prodávat osobám mladším šestnácti let. Střílení ze zbraně v mladším věku v těchto zemích sice není zakázáno, ale nabízí se otázka, na co tedy existují regulace prodeje, když si tam děti mohou legálně zastřílet, pokud jim ochotný dospělý dá do ruky zbraň.

Jones se snaží také působit jako altruistka a člověk se zájmem o cizí kultury, vzhledem k jejím aktivitám to ovšem vyznívá velmi podivně. Přinese-li akorát znevýhodněným dětem do školy drobnosti, nijak je tím nespasí, dokonce se ani nedozví podrobnosti o jejich kultuře.

Zajímalo by mě, jestli tuší, kdo byl Robert Mugabe, kterému posílá peníze, a že například provedl v osmdesátých letech minulého století masovou etnickou čistku a v rámci operace Murambatsvina vyhnal z domovů deset tisíc lidí. Jestliže finančně podporuje vládu tohoto muže, způsobuje ve skutečnosti utrpení většiny tamějších obyvatel.

Krom toho ani finanční podpora majitelů pozemků není bez rizika. Skutečně bude zvířatům lépe pod dočasnou ochranou lidí, než je vystřílí? A pokud je potřeba v jihoafrické přírodě regulovat stavy zvěře, proč nepověří vláda tímto úkolem raději myslivce než náhodné lovce z ciziny? Odpověď asi všichni známe: Protože peníze jsou až na prvním místě.

Facebook udělal dobře, že fotky stáhl, ale ten největší boj, t. j. boj proti vykořisťování přírodních i lidských zdrojů, ještě neskončil.