Zběžný pohled na kalendář amerického Senátu vzbuzuje dojem, že modře označené dny — to jest pracovní — jsou rozhodně v menšině proti dnům červeným — nepracovním, volným. Když se tedy Senát rozhodl pro dubnové volno a nastoupil je 12. dubna — s tím, že bude trvat do 27. dubna včetně —, nepřekvapilo mne, že v tomto měsíci je poměr šestnácti dnů volna proti čtrnácti dnům pracovním. Ovšem týden předcházející odchodům/odjezdům na dovolenou musel beztoho každého pozorovatele přesvědčit, že jak Senát, tak Sněmovna reprezentantů (která má, dodejme pro srovnání, v dubnu jedenáct pracovních dnů) jsou nyní beztak převážně fóry volebních kampaní a sotva něčím víc.

Proč? Prostě proto, že za pouhého půl roku, letos v listopadu, budou volby — což jak pro obě v Kongresu zastoupené strany tak zejména pro mnoho jednotlivých kongresmenů (mimochodem, v češtině ženský rod pro označení členky Kongresu neznám) znamená otázku další existence — podle toho, bude-li zvolen(a), nebo ne.

Sněmovna strávila většinu týdne diskusí o rozpočtu — jsouc ovládána republikány, nemá prakticky naději, že její versi přijme Senát, jenž má většinu demokratickou. Ale předseda Sněmovny John Boehner (republikán ze státu Ohio) mohl aspoň napadnout demokratické oponenty: „Demokraté tady ve Washingtonu hrají i nadále svou politiku,“ hřímal. „Užívají svůj starý scénář a stavějí jednu skupinu Američanů proti druhé.“

Velkou iniciativou Senátu naopak byla vzrušená debata o demokratickém podnětu jak zpřísnit zákony, které by zajistily stejné platové podmínky srovnatelné práce pro ženy i muže. Ovšem i kdyby tento návrh v Senátu prošel, sotva by měl úspěch u republikánů ve Sněmovně. Nicméně Harry Reid (demokrat z Nevady), jenž vede senátní většinu, měl alespoň příležitost se zeptat: „Odpuzuje republikány v Senátu myšlenka stejné mzdy pro tvrdě pracující americké ženy natolik, že jim leží v žaludku už pouhá myšlenka na debatu o tomto problému?“