S koncem minulého měsíce přednesl Barack Obama svou zprávu o stavu Unie — The State of the Union address. Byla to jeho šestá, takže do konce svého úřadování podá ještě dvě. Tyto zprávy mají dlouhou tradici — první svého druhu přednesl George Washington v roce 1790, i když dosti krátkou, měla jen 1089 slov —; svůj původ má ovšem zpráva v ústavě Spojených států, která v článku II, třetí části, prvním odstavci předepisuje: „Prezident ať čas od času podá Kongresu informaci o stavu Unie a doporučí k jeho úvaze taková opatření, jež považuje za nutná a vhodná.“

Novodobí prezidenti komunikují s Kongresem — a veřejností — soustavně, poselství o stavu Unie však poskytuje hlavě státu ojedinělou příležitost, jak v jednom projevu představit úplný politický program. Formát a přednes poselství se v průběhu času pochopitelně změnily, značně kolísala i jeho délka. Výrazný vliv měla (a má) samozřejmě technika: rozhlas, posléze zejména televize, dnes také internet. Televizí byla Zpráva o stavu Unie vysílána poprvé v roce 1966, dnes — ve věku podívané — má tato forma striktní pravidla a okamžitě zjišťovaný počet diváků je zpravidla předmětem úvah a komentářů jak o prezidentově oblibě, tak o jeho politických záměrech. Větší než obvyklé pozornosti se poselství zpravidla těší, jde-li o projev prezidenta nastupujícího, resp. odcházejícího.

Letos si komentátoři pospíšili se srovnáním zájmu televizních diváků: zatímco v roce 2010 sledovalo Obamovu zprávu 48 milionů osob a v roce následujícím 42,8 milionu, v roce 2012 to bylo již 37,8 milionu, v roce 2013 33,5 milionu a letos sotva 31,5 milionu. Jedním z důvodů nízkého zájmu byla tentokrát ovšem i skutečnost, že v čase projevu probíhal finálový zápas fotbalové ligy.

Obama pošesté