Úvodem

George Bernard Shaw, když uvažoval o současném dramatu (tedy o dramatu pro dobu, v níž žil), kladl na ně metr, jímž poměřoval, jestli by hra měla co říci jeho obdivovanému staršímu příteli Willimu Morrisovi.

(William Morris (1834—1896) byl anglický textilní výtvarník, umělec, spisovatel a libertariánský socialista spjatý s Bratrstvem prerafaelitů a s hnutím Arts and Crafts. Společně s umělcem Edwardem Burne-Jonesem a básníkem Dantem Gabrielem Rosettim založil návrhářskou společnost, jejíž produkce hluboce ovlivnila výzdobu obydlí i kostelů v Anglii počátku 20. století; oživila také tradiční metody výroby a zpracování textilu. Coby autor a ilustrátor se zájmem o středověké umění a literaturu stál u počátků žánru fantasy a měl přímý vliv na pozdější autory včetně J. R. R. Tolkiena. Zasazoval se také o památkovou péči. Jeho názory a tvorba byly často v opozici vůči industrialismu, a to i přes socialistickou a marxistickou orientaci v jeho zralém věku — cituji z Wikipedie.)

Shaw tím chtěl říci, že má smysl psát hry pro inteligentní, citlivé lidi, kteří přemýšlejí o stavu světa a v divadle hledají jeho vyjádření, jsou však také odhodláni s ním něco dělat, pracovat na jeho zlepšení. Bernard Shaw přemýšlel o angažovaném umění (jak tomu říkáme dnes).

Já přikládám na inscenace současných her poněkud skromnější metr — ptám se, jestli by působily na mou dceru. Ta má do Williama Morrise daleko, žije poblíž Aše, má dvě děti a poměrně namáhavé zaměstnání, při němž je ve styku s mnoha nejrůznějšími lidmi. Když o nich vypráví, je mi jasné, že mnozí jsou všelijak praštění a někteří prostě hloupí a chápu, že je velice náročné a zodpovědné pochopit jejich přání a náležitě jim vyhovět.

Moje dcera nepracuje na žádném odboru sociálních věcí nebo v psychologické poradně, nýbrž prodává v železářství. Byla ovšem vychovaná v prostředí kulturních institucí, zejména divadla, z vlastního rozhodnutí se však v životě orientovala jinak.