Bouřlivé události kolem odvolání ředitele pražského Národního divadla Ondřeje Černého v mediální krajině hladce překryla dlouhá řada otrav nejchudších občanů této velkolepé demokratické země. Není se čemu divit. Koho, kromě divadelníků samých a nepočetného zástupu snobů, by to vlastně mělo zajímat?

Je to skoro příznačné. Divadelníci sami nevěnují těm dole pozornost téměř žádnou. Když už začnou v poměrech, které naše divadelní nomenklatura většinově podporuje a reprezentuje, umírat ti nejslabší a nejutlačovanější, nezaslouží si odvolaný ředitel jednoho z vyhlášených českých divadelních ghett nic jiného než zapomnění.

Přesto celé dění kolem ředitele Národního neustalo a sem tam nějaká ta zpráva probleskne. Kauza připomínající kabaret s několika vrcholnými čísly tedy zvesela pokračuje.

Jeden z nejpovedenějších špílců předvedla v televizi sama Ministryně kultury Hanáková, když nebyla schopna v živém vstupu vysvětlit, proč Černého z funkce odvolala a pomateně jako kolovrátek drmolila cosi o „řídících procesech“, o nichž nejspíš nemá nejmenší ponětí. O čem vůbec ministryně alespoň nějaké ponětí má, je těžké říci. Vzhledem k úrovni současné vlády by se dalo předpokládat, že o ničem, což je pro ministerskou funkci tou nejlepší kvalifikací. Skutečný šéf její strany, Kalousek, české ekonomice každoročně také předvídá ekonomický růst a ona se mu vždy jako naschvál propadne zhruba o tolik procent, o kolik si měla údajně povyskočit. Je tedy možné, že Hanáková je ve vládě, aby podobné věci nebyly tak vidět, protože schopnostmi nikdo nevyčnívá.