S novým rokem nastoupila na ministerstvo kultury Alena Hanáková (STAN). S výjimkou Pavla Dostála, který úřad řídil celých sedm let, je životnost našich demokratických ministrů kultury maximálně dva roky. Je to opravdu takové zbytkové, nezajímavé ministerstvo? Pokud ne, proč je obsazováno politicky a proč tento úřad zaměstnává stále více lidí bez profesní zkušenosti v kultuře? Do čeho přichází nová ministryně kultury?

Státní duchovní

Navrácení majetkových věcí do původního stavu pomohlo vypořádat se s komunistickým režimem, pokud jde o občany. Církve byly z tohoto procesu vyjmuty. Majetek, který kdysi užívaly, je stále zablokován. Byl sice zrušen tzv. státní souhlas k výkonu práce duchovních, který byl před rokem 1989 klíčem, jak církve regulovat a mít je pod kontrolou, avšak duchovní jsou v této zemi státní zaměstnanci.

Církve zaměstnávají podle své potřeby další a další duchovní, platí je stát. Za dvacet let se obsadilo mnoho prázdných farností, opravily kostely. Počet duchovních se zdvojnásobil. Jen Římskokatolická církev navýšila jejich počet o patnáct set. A stát jim automaticky dával na jejich platy — to zastavil až Jiří Besser, dohodou, že stát nebude navyšovat příspěvek a dojde k majetkovému vypořádání. Zatímco v roce 1994 stát dával na platy a administrativu duchovních 280 milionů, v letošním roce to má být 1 350 milionů - jen na platy. Celkem na církve a náboženské společnosti jde 17 % rozpočtu resortu.

Dohoda s církvemi a náboženskými společnostmi o majetkovém vyrovnání, která již získala podobu návrhu zákona, je prioritou současné vlády. Uvidíme, jak se k tomu budou stavět komory Parlamentu a prezident, ostatně ani vláda není jednotná, veřejné mínění je proti a za chvíli se překulíme do druhé poloviny volebního období, kdy je lepší nedělat nic proti gustu voličů.

Církevní restituce představují poslední velký majetkový přesun, který tuto zemi čeká. Bude se uvolňovat majetek pro města a obce, což v době problematických plnění veřejných rozpočtů je skvělá příležitost! Navíc v době finanční krize a poklesu trhu s nemovitostmi lze předpokládat výhodné ceny, investoři dostanou možnost realizovat různé dvacet let připravované projekty a dovrší se pozemkové spekulace. Je třeba být u toho. Za pozornost stojí, že tak blízko řešení jsme po té, co se podařilo z parlamentu vystrnadit Křesťanskodemokratickou stranu.

První třídou do světa dotací

Pokud si někdo myslí, že na ministerstvu kultury nejde o peníze, poněvadž v kultuře žádné nejsou, hluboce se mýlí. Nejen církevní restituce jsou zajímavé. Jsou tu také investiční akce, které zajímají každé vedení, neb jsou významnou částí v rozpočtu. Na rok 2011 mělo MK registrováno více než 500 investičních akcí s ročním výdajem 3,1 miliardy. To už je zajímavá informace, neboť tyto jdou vesměs za stavebními firmami.

Od malých, v řádu desetitisíc, po stamilionové zakázky. Největší částky jsou čerpány přehledně (tedy pro MK) příspěvkovými organizacemi a dále na velké projekty v rámci Integrovaného operačního programu Vracíme památky do života - Bruselem potvrzený rozpočet do roku 2013 je 6,3 miliard, na schválených 18 projektů bylo již alokováno 91 % rozpočtu, proplaceno pouze 11 %, přičemž právě byla uzávěrka třetí, nejspíš poslední výzvy.

To je odvrácená tvář resortu, není vidět, nemluví se o ní. Ale připomeňme si, jak výběr firmy pro stavbu Národního filmového archivu nakonec zlomil Besserovi ministerský vaz — nešlo o panelový byt na Floridě. Šlo o to, že Vladimír Opěla se nedal přemluvit k losovačce za asistence firmy se jménem Allowance, která má v logu „první třídou do světa dotací“.

Opěla, který byl známý svoji morální integritou, touto první třídou letět nechtěl. Ačkoliv prostředníci pro armádní nákupy byli zrušeni zákonem, ve světě dotací to zjevně frčí dál.

Ten, kdo nemá zkušenost s kulturou, se nebude zaměřovat na kvalitu odborné práce. Ostatně ani média nejdou do analýz kulturní politiky, raději píšou o výstavách, divadelních premiérách, maximálně o tom, kdo dostal jaký grant a jak je obecně na kulturu málo peněz. Nedávno se sám vedoucí kulturní rubriky významného deníku přiznal, že šel poprvé na tiskovou konferenci MK a ani nevěděl, kde ten úřad sídlí, spletl ji jej se Senátem.

Ačkoliv umělci a lidi z kultury mají do médií dobrý přístup, málokdy se přenesou přes vlastní emoce a osobní zájmy, natož, aby se dohodli na zájmu společném. Pokud jsou rozhádaní mezi sebou, tím lépe, nelze se pak divit, že státní správa neví, co opravdu potřebují.

Správa kultury, nebo peněz?

Pokud se podíváme na rozpočet ministerstva kultury pro rok 2012, tak největší položka jsou výdaje na příspěvkové organizace, představují 5,3 miliardy. To je 63 % rozpočtu MK, na provoz jde 3,1 miliardy, zbytek jsou investice. V loňském roce ředitel Odboru vnitřní správy a investic Miloš Philipp Štrajt centralizoval na MK schvalování veškerých nákupů těchto organizací.

Že by takové řešení přispívalo k větší efektivitě a chránilo resort před korupcí a klientelismem, nevěří nikdo. Statutárním zástupcům státních kulturních institucí bylo uzmuto právo rozhodovat o tom, za co jsou před zákonem zodpovědní, ale každý ředitel i ředitelka moc dobře ví, že médiím či parlamentu, natož u Ústavního soudu, si na svého zřizovatele stěžovat nemohou. Pro jistotu byli varováni, ať se o to ani nepokoušejí - jsou odvolatelní okamžitě, bez důvodu.

Na investice ve prospěch příspěvkových organizací půjde jenom letos z rozpočtu MK 2,2 miliardy. Je v tom část rekonstrukce Národního muzea, které získalo budovu federálu a má plány o podzemních tunelech, kterými budovy u pražské magistrály propojí. Celková rekonstrukce Národního muzea byla z necelých 4 miliard zkrácena na 3,3, o které se bude postupně soutěžit.

Dále tu je Národní knihovna, nejde už o to komu, a jak se líbí Blob, na který peníze zajistil Vítězslav Jandák (ČSSD) a pozemek mělo poskytnout Bémem spravované město Praha (ODS). Nikdy se nedohodli. Teprve když ČSSD vypadla z vlády, rozjel se projekt rekonstrukce Klementina.

Ministr Besser jmenoval do Národní knihovny manažera, kterého v kultuře, natož v knihovně, nikdo neznal. Na téměř půlmiliardovou zakázku rekonstrukce Klementina proběhla oblíbená losovačka ještě koncem roku. Bude potvrzena? Jen dodat, že nový ředitel se šikovně zbavil všech lidí ve vedení, kteří připravovali projekt Národní digitální knihovny, ten má stát dalších 300 milionů.

Tady nejde jen o stavební práce ale také o čerpání evropských peněz na digitalizaci, kterou má zajistit jakási berounská firma, která zvítězila i nad stoletým IBM. Případu se věnuje Česká pozice. http://www.ceskapozice.cz/domov/veda-vzdelavani/projekt-digitalni-knihovny-jde-do-finale-podari-se-ho-knihovnikum-jeste-zarazi

Pak tu máme v rozpočtech již částečně čerpané, nebo schválené peníze na dokončení nového depozitáře Národního filmového archivu v Hradištku, stavbu sídla nového archivu v Jinonicích, peníze na centrální depozitář Uměleckoprůmyslového muzea a rekonstrukci historické budovy UPM, depozitář Národní knihovny, výstavbu depozitární haly Národního technického muzea v Čelákovicích, rekonstrukci objektu depozitáře Národního muzea v Terezíně, opravy v Národním divadle, Státní opeře, nesčetně projektů Národního památkového ústavu a další. Firmy zajišťující ostrahu se těší na klienty.

Nemovitosti, nemovitosti, nemovitosti

Investiční projekty dlouho držely ve funkci generálního ředitele Národní galerie Milana Knížáka, který se taktéž těšil politické podpoře. Zdá se, že díky přestavbám různých paláců a stěhování sbírek, byl schopen držet cash flow instituce, aniž by se přišlo na narůstající vnitřní dluh za provoz. Dnes Národní galerie řeší, jak provoz v tolika palácích s nedostačujícím příspěvkem státu financovat.

Její problémy jsou prý inspirací řediteli odboru věcné správy a investic ke snahám o převod Salmovského paláce na Uměleckoprůmyslové muzeum. Jaký může mít někdejší podnikatel v realitách Miloš Philipp Štrajt motiv pomáhat Národní galerii?

Pokud se sbírka UPM vystěhuje, bude možné v soutěži vybrat firmu na rekonstrukci muzea. Jenže kdo pamatuje tlaky developerů ohledně získání protější budovy VŠUP, jistě před vystěhováním muzea zpozorní. Proč najednou takový zájem najít pro UPM nové prostory a sebrat NG Salmovský palác zrovna v době, když musí vystěhovat stálou expozici z Jiřského kláštera?

Naplano vyznívají otazníky nad nemovitostmi Národního divadla, o údajných plánech zprivatizovat historické objekty sv. Anny, Flóry a Apolináře, se kterými ND hospodaří. Dále tu jsou povolení k bourání starých domů, která mají uvolnit místo developerským projektům. Vzpomeňme na dům na Václavském náměstí či gotické sklepy u Národní třídy.

Správa nemovitostí je na MK to hlavní. Kdyby se nenašel Besserův byt na Floridě, novináři by přetřásali jeho luxusní byt na golfovém hřišti v Berouně, anebo by se zaobírali tím, jak jeho tiskový mluvčí Stanislav Brunclík současně pracuje pro jedničku mezi dražebními společnostmi a za soukromou firmu se angažuje při dvousetmilionové dražbě Sweerts-Šporkovského paláce, který prodávaly České dráhy.

Umění z ohlodaných kostí

Pokud se někdo domnívá, že hlavní starostí MK je péče o umění, nebo dokonce o umělce, je vedle, jak ta jedle. Umění tam není důležité. Podpora kulturních aktivit, živého umění, včetně služeb knihoven představuje pouhých 4,4 % rozpočtu MK. Pro rok 2012 má být krácena oproti loňsku na 77 %.

Umění na MK není ani v péči odboru, jen hierarchicky nižšího, samostatného oddělení o pár lidech. Besserův náměstek Radek Zdráhal zrušil Odbor umění a knihoven, aby mohl zrušit post ředitele odboru, kterým byl bývalý spolužák předchozího ministra.

Z odboru se stalo oddělení, přímo zodpovědné Zdráhalovi, jeden byrokratický článek chybí. Co na tom, že činnost této části úřadu by měla být klíčová pro celý sektor a zásadně stimulující pro naše budoucí kulturní bohatství!

Právě Zdráhalova poddimenzovaná sekce zodpovídá za veškeré dotace na živé umění a správu osmi národních institucí. Za přípravu a komunikaci spojení Státní opery a Národního divadla, nesystémové navýšení platů hráčům České filharmonie, překvapivý převod Galerie Rudolfinum zpět pod Českou filharmonii, aniž by to bylo jen oznámeno Komisi ministra kultury pro otázky galerií zřizovaných MK.

Filharmonie získala správu prostor galerie zpět, uvidíme, co bude až Petr Nedoma, který galerii osmnáct let vede, skončí, je bez pokračovatele. Doufejme, že se z toho nestane další Obecní dům, kde vystavuje ten, kdo zajistí peníze.

A tak se těšíme do Dvořákovy síně na únorový mimořádný koncert Zuzany Lapčíkové, která jako manželka náměstka ministra pro umění, dostala příležitost v pražském Rudolfinu vystoupit. A přejeme si, aby logo MK, které je již nyní na celostránkové reklamě s portrétem umělkyně v Respektu, neprovokovalo k hospodským diskuzím o tom, jak moc či málo se náměstek zdráhal oratorium své ženy v české hudební Olympii podpořit.

Neviditelná koncepce, neviditelná ruka

Státní kulturní politika je sice schválena vládou a čte se docela dobře, ale jen z organizační struktury MK je zřejmé, že dokument nemá s praxí moc společného. Samotný odbor koncepcí Besser zrušil, jeho pracovníky propustil pro nadbytečnost. Pod ekonomickou náměstkyni umístil Odbor pro strategii a dotační politiku, zatímco Odbor mezinárodní spolupráce, UNESCO a koncepcí je pod ředitelem úřadu. Jeden má na starosti koncepci a jiný strategii?

Věcné odbory, které pracují s příspěvkovými a dotovanými organizacemi, jsou pro jistotu v další, paralelní struktuře, moc se to nepotká. Podobně odtržená je kancelář, která se zabývá EU, jakoby neměla co dělat s mezinárodní spoluprací. Podpora neprofesionálního umění je pod náměstkyní pro kulturní dědictví, nikoli náměstka pro umění — kam by patřila. Média a audiovize jsou kupodivu dohromady s církvemi.

Autorské právo, je v sekci, která se zabývá legislativou, ačkoliv by mělo jít o provádění autorského zákona, tedy o praxi, kterou znají ti, kdož se zabývají uměním, nebo kulturním dědictvím. A nakonec, navzdory skutečnosti, že se Státní kulturní politika ohání potřebou využití potenciálu kulturních a kreativních průmyslů, marně bychom hledali, kdo se tím na MK zabývá.

A je šumafuk, že podle kompetenčního zákona je MK ústředním orgánem státní správy i „pro výrobu a obchod v oblasti kultury“. Již od roku 1969! Jenže před dvaceti lety se nám zjevila neviditelná ruka trhu a tato starost jí byla předána s tím, že trh objektivně, nezávisle a spravedlivě pozná, co je dobré a co špatné.

Personální diskontinuita

Pro ilustraci, Jiří Besser po svém jmenování (13. 7. 2010) stihl do konce roku 2010 provést 16 změn ve funkcích náměstků a vrchních ředitelů, 15 změn ve funkcích ředitelů odborů a vedoucích samostatných oddělení, 30 změn ve funkcích vedoucích oddělení.

Dohromady 61 personálních změn, přičemž MK mělo v roce 2010 celkem 287 zaměstnanců, z čehož víc než 52 % pracovalo pro MK méně než 5 let. Jak to pokračovalo v loňském roce, se dozvíme až z výroční zprávy 2011. Jakou má asi tento úřad institucionální paměť, když tam v prvním roce vlády rozpočtové zodpovědnosti pracovalo pouhých 39 lidí, kteří na úřadě vydrželi v rozmezí 10-15 let?

Protikorupční boj ministra Jiřího Bessera začal razantně odvoláním ředitele Národního technického muzea. Tím také prakticky skončil. Ostatně Horymír Kubíček, byl kandidátem TOP 09 na ministra kultury a Besser tak zabil dvě mouchy jednou ranou. Ukázal, že umí zatočit s korupcí a zbavil se svého konkurenta, pro případ, že by kvalifikace zubaře, sportovního funkcionáře a starosty dráždila voliče tak, že by se začal hledat někdo jiný.

Je zřejmé, že státní podpora stavebnímu průmyslu je významně realizována prostřednictvím ministerstva kultury, jež soukromým stavebním firmám zajišťuje mnohem vyšší příjmy, než kulturním aktivitám nestátních subjektů. Aniž by se nad tím kdo pozastavoval.

Také je třeba mít na paměti, že příspěvky, které ministerstvo kultury dává národním organizacím, jdou především na správu a údržbu nemovitostí, případně ochranu movitých sbírek. Veřejná kulturní služba, využití umění, kultury a tvůrčích odvětví pro inovace, pro společenskou změnu, výchovu a vzdělávání nejsou témata, která by vedení ministerstva kultury vzrušovala.

Nyní bude Jiří Besser už „jen“ poslancem a druhým místopředsedou strany, tedy tím, komu se bude nová ministryně Alena Hanáková přímo zodpovídat. Ostatně nad místní praxí, kdy ministři, jsou zároveň poslanci a v konfliktu zájmů zodpovídají sami sobě a kolegům ve vlastní koalici, se v této zemi nikdo nepozastavuje.

Ale jak tuto zemi zachránit před dluhovou pastí, sociální desintegrací a narůstající chudobou? Čeká nás hodně práce, těžko někde opíšeme jak na to, musíme to sami vymyslet. K tomu potřebujeme kreativitu, sebereflexi a smysl pro společné hodnoty. Proto je třeba se ptát, jakou roli v tom má ministersvo kultury mít.

A přitom je třeba uznat, že organizační schopnosti a racionalita Jiřího Bessera umožnily dlouho očekávané a potřebné: vládou projednat koncepci podpory kinematografie, předložit nový zákon o kinematografii, dosáhnout dohody s církvemi o majetkovém vyrovnání, v parlamentu znovuzvolit Radu Státního fondu kultury a doplnit Radu Státního fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie...

Text vyšel rovněž na webu občanského sdružení ProCulture.