Byla jsem překvapená svou vlastní reakcí, když jsem se dozvěděla, že ministryní kultury se má stát bývalá místostarostka Vizovic. Byla jsem na sebe i naštvaná, vždyť přece pořád chci, aby byly v politice ženy a aby tam byli také lidé z venkova — a najednou se nedovedu přimět k tomu, abych měla radost ze jmenování tak sympatické ženy.

Vím, co mě plnilo podezřením. Ačkoliv se o kultuře tak dlouho mluví jako o neproduktivním odvětví, které jen visí na státním rozpočtu, který tímto břemenem trpí, rozumný člověk dobře ví, že kultura je naopak obor velice produktivní a dokonce neobyčejně ziskový. Jeden přítel historik, velmi opatrný na podloženost svých tvrzení, jednou v mé přítomnosti v debatě s jedním lokálním podnikatelem řekl, že Brigitte Bardotová vydělala Francii víc, než v dotčené době automobilka Renault. Kdo se trochu zajímá o výtvarné umění, ví, že dobře vedená a budovaná sbírka přinese neobyčejné příjmy, vždyť za zapůjčení obrazu na výstavu se galerii, která obraz (sochu) vlastní, platí. Magdalena Kožená znamená pro náš stát víc, než Zdeněk Bakala, a ani si nemusí platit celou naši vládnoucí koalici. Fellini je přece víc než Berlusconi a to se raději nebavme o tom, jaké peníze přinesli do britské kasy Beatles. Aby tohle bylo možné, musí vládnout nějaký kulturní duch, který nechává věci růst zdola, ze zdrojů, které si nemohou vydělat, protože prostě nejsou tak dokonalé, ale bez kterých by to nešlo.