Od strašení řeckým osudem přešla tuzemská pravice k nadšenému líčení toho, jak se v České republice máme skvěle. Činí tak — jak jinak — na pozadí toporného odůvodňování tupých škrtů i zlobbovaných reforem, které se nepoměrně citelněji dotknou středně a nízkopříjmových skupin oproti těm vysmátějším.

Ministr financí Miroslav Kalousek 25. června v Lidových novinách pravil: „Já žiju na venkově a myslím, že nikdo na tom není špatně, že si všichni žijeme jako prasata v žitě.“ Čekal jsem, že další řádky přinesou Kalouskovo upřesnění: já, mí příbuzní, kamarád Šťáva (donedávna majitel Diag Human) a radní mé domovské Bechyně (čelící protestům občanů vůči přemrštěným cenám za byty, které jim město nabízí k odkupu). Nestalo se. Skromný a šetrný ministr, jenž již dříve proslul výrokem, že dvacet let po Listopadu se máme skvěle — hladem netrpíme a na boty máme, nic víc nedodal.

O dva týdny dříve se v Právu podobně blýskl (že by se to společně učili po večerech?) další člen vlády za TOP 09/STAN, Jiří Besser: „Mám pocit, že všichni považují za běžné mít mobil, jezdit na zahraniční dovolenou v létě i v zimě...“ Vida, po Bechyni zde máme další bohaté město, Beroun (Besser tam druhdy starostoval a provozoval stomatologickou praxi). Kdyby pan ministr kultury pronesl totéž v ulicích Havířova či Frýdku-Místku, nestačil by — aspoň jak odvozuji z životní úrovně svých přátel a známých — utíkat.