Vážená paní ministryně,

dovolte, abych Vám nabídl uměleckou spolupráci. 

Během víkendového provozu, kdy jsem aplikoval procesy odpočinku, jsem zhlédnul záznam multimediální performance, kterou ve večerním vysílacím čase laskavě odvysílala stanice ČT24. Přiznám se, že jsem o Vás do tohoto uměleckého počinu nevěděl. Mé procesy jsou evidentně transformovány tak pomalu, že jsem Vás viděl vůbec poprvé. Paní ministryně, i když jsem mladý člověk, viděl jsem v oboru leccos tady i v zahraničí, a musím konstatovat, že mi Váš suverénní výkon vyrazil dech. To celé v téměř monologické struktuře, kdy repliky druhé herečky, jakési Drtinové, Vaše tvůrčí procesy spíše retardovaly.

  Ještě předtím, než učiním nabídku, dovolte, abych se zastavil u jednoho výrazného aspektu Vašeho divadelního umění. Jako milovníka německé herecké školy mě fascinovaly procesy, v nichž jste se zkušeně a bez uzardění stavěla čelem k publiku. Nebojím se tvrdit, že jste tak transformovala všechno, čeho v přímé komunikaci s publikem bez zbytečných gest dosáhli např. David Prachař nebo Eva Salzmannová. A to jsou prosím herci Národního divadla, první scény! Schopnost vyvolat u diváka dojem, že i když herec „mele tu svou“, je s ním stále veden dialog, prozrazuje probíhající procesy hereckého zrání. Skutečnost, že jste stála čelem ke kameře a dokonce se do ní dívala, považuji za vyzrálou prozíravost a nepochybuji o tom, že jste v postupující transformaci tyto procesy hereckého zrání již započala. Skvělé! Bravo, volám hlasitě a závidím Vašemu režisérovi. Takový materiál, to se hned tak nevidí. 

S procesy úcty