V současné době evidují živnostenské úřady přibližně sedm set tisíc žen podnikatelek. Je to o dvacet procent více než v uplynulých třech letech. Jenomže v převážné většině případů se nejedná o podnikatelky vlastnící velké, větší či menší firmy a zaměstnávající další pracovníky. Jedná se o ženy, které „podnikají“ na základě živnostenského oprávnění jako osoby samostatně výdělečně činné.

Pořídit si živnostenský list a začít se nějak živit coby „podnikatelka“ je pro většinu z oněch sedmi set tisíc držitelek živnostenského listu nutnost. „Živnosťák“ si pořizují především ženy, které mají po mateřské a mají problém sehnat práci.

Firmy většinou částečné a poloviční úvazky nezřizují, žena s malým dítětem v předškolním (ale i školním) věku není vnímána jako pozitivní prvek. A tak není divu, že se to živnostnicemi — podnikatelkami jen hemží. Jiný způsob, jak přispět do rodinného rozpočtu není a řada profesí jinak než na živnosťák nefunguje.

V blízké budoucnosti se proto i většina z těchto sedmi set tisíc živnostnic může, pokud ministr financí Andrej Babiš prosadí svůj nápad odebrat živnostníkům daňová zvýhodnění a odpočty, přesvědčit o tom, že přese všechna ujišťování nejsou pro stát ničím jiným než „parazity“. Tak, jak se o živnostnících druhdy hrdinně vyjádřil současný ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek.

↗

Podnikatelé, resp. podnitelky, se často vymykají stereotypní představě, která o nich panuje. Foto Palo Huntz, flickr.com

Střední podnikatelský stav patřil už za první republiky k pevným sloupům společnosti a ekonomiky. Ze sociálního hlediska se oni sami považovali za střední třídu. Živnostníci byli přirozenou protiváhou středních a velkých firem, tvořili vedle zaměstnanců hlavní zdroj ekonomické síly státu. Politicky se vymezovali mezi extremní levicí a extremní pravicí, názorově měli blízko k pravici i k levici, středu i k reformně socialistickým stranám.