Dluh sektoru vládních institucí (veřejných financí) dosáhl v roce 2013 úrovně 46,1 % HDP a skočil tak o polovinu od roku 2008. Dluh veřejných financí za dobu uplatňování pravicových „reforem“ se zvýšil o 17,4 % HDP. Tento skok je třeba porovnat s předchozím pětiletím, kdy se podíl veřejného dluhu na HDP prakticky nezměnil.

Takže po stabilizovaném vývoji, který byl před nástupem pravice do vlády, pravicí (ODS + Miroslav Kalousek + novináři) označován za „dluhovou povodeň“, přišel skokový nárůst dluhu, označovaný jako „politika rozpočtové odpovědnosti“. Svět je zkrátka plný paradoxů a v naší zemi to platí ještě více než jindy.

Samotný státní dluh (vzniklý ze schodků státních rozpočtů) se za tu dobu zvedl z 26,0 % HDP na 43,6 % HDP, tedy o 17,6 % HDP. Pro pořádek připomeňme, že v předchozím pětiletí vzrostl státní dluh o 7,7 procenta, což zhruba odpovídá nákladům na uhrazení ztrát „bankovního socialismu“ z Klausovy éry.

Není divu, že náklady na obsluhu státního dluhu začínají přerůstat objem financí, který státnímu rozpočtu chybí. V roce 2013 tak bylo na obsluhu státního dluhu (především úrokové platby) plánováno 51,1 miliardy korun, zatímco bez potřeby obsluhovat státní dluh by státnímu rozpočtu chybělo k vyrovnanosti jen 48,9 miliardy korun.

Tento rozdíl, který je největším „dárkem“ pravice nastupující Sobotkově vládě, stále poroste.

Podle „Strategie financování a řízení státního dluhu“, vydané na konci loňského prosince, bude primární schodek státního rozpočtu (bez obsluhy dluhu) roku 2016 prakticky nezměněn, ale obsluha dluhu podraží na sedmdesát jedna miliard korun.

Smysl tohoto vývoje však plně pochopíme teprve tehdy, když si uvědomíme, že uvedené náklady obsluhy dluhu jsou uměle stlačené rekordně nízkou úrovní, která je nyní na evropských trzích požadována od střednědobých a státních dluhopisů.