Volby do Evropského parlamentu, které mohly něco změnit

Tomáš Korda

Volby do Evropského parlamentu mohly něco změnit, ale bývalo by nejprve třeba překonat slogan, že kdyby volby mohly něco změnit, dávno by je zrušily.

Tupost sloganu, kdyby volby mohly něco změnit, dávno by je zrušily, se vyjeví, když si položíme naivní otázku, kdo by měl volby zrušit? Politická elita, která má absolutní moc dělat si, co chce? Jsou snad volby jen ideologickou zástěrkou mocných, kteří je mohou zrušit, kdykoli se jim zlíbí? Jsou snad volby jen nástroj na otupování lidí? Očividně to tak bohužel vypadá, když se většina, ať už vědomě či nevědomky, řídí tímto tupým sloganem. Je potřeba proto ukázat, že volby jsou něčím víc než nástrojem údajně všemocné elity.

Není právě krize dokladem, že volby jsou něčím víc než nástrojem v rukou mocných? Není krize náhodou stav, kdy elita ztrácí kontrolu nad stavem věcí a ztrácí schopnost vládnout? Co je politika úsporných opatření prosazovaná napříč EU, když ne výraz její zoufalé bezmoci? Jaké bezmoci, když ne bezmoci podívat se věc jinýma očima? Přesto jako by se snad volič chtěl své elitě pomstít a vykoupat ji v její bezmoci, když vidíme, že mu na volbách nesejde. Jako by jí nechtěl pomoc tím, že místo ni zvolí někoho jiného, kdo vnese do politiky jiný pohled na věc. Jako by si náruživě užíval, že může sledovat její bezmoc v přímém přenosu.

Volič se chová takto zákeřně, protože se více či méně vědomě řídí oním idiotickým sloganem, že volby jsou jen atrapou. A co nestane, když bude ještě chvíli tupě mínit, že volby jsou nadbytečné? Jeho mínění se stane skutkem: volby se stanou nadbytečnými a promění v atrapu. (Viz změna volebního systému v Maďarsku, kde voliči tak dlouho mínili, že volby jsou nástrojem elity, až se tímto nástrojem vskutku staly — nástrojem strany Fidesz). Voliči tedy nedochází, že to, jak o světě uvažuje, jak svět poznává a jak k němu přistupuje, má reálný dopad.

Volič svou leností poznat, koho má volit, nedostává povinnosti, ke které je jako občan demokratického státu, ve kterém se konají svobodné volby, zavázán.Foto Mikuláš Křepelka, Mediafax

Nedochází mu, že svět je materializací jeho myšlení. Není divu, že se chová nezodpovědně a jako by mu na světě, v němž žije, nezáleželo. Vždyť míní, že může mínit, jak se mu zachce. Nedochází mu však, že v kaleidoskopu svých nahodilých mínění se neustále opakuje tentýž motiv: je jedno, jak je svět poznáván, protože svět je daný a v principu nezměnitelný. Tento motiv je výrazem lenosti myslet — lenosti poznat, že tento motiv sám je tou nejjednodušší myšlenkou známou jako vulgární materialismus.

Zároveň též výraz lenosti jednat eticky a přijmout zodpovědnost za své jednání, například přijmout zodpovědnost za své volební rozhodnutí. Být zodpovědný znamená nebýt líný přemýšlet a poznat kritérium, podle kterého mám volit, a tím pádem přispět svým rozhodnutím ke změně stavu věcí. Být líný znamená lámat si místo toho hlavu vytvářením bizarních konspiračních teorií, které mají odůvodnit, že myšlení je bezdůvodné a že promýšlení, koho volit, je ztrátou času, protože volby prý beztak nic nezmění. Lenoch si dobrovolně zakazuje myslet, aby rádoby racionálně odůvodnil pokleslost svého ducha.

×