Mnoho lidí upřednostňuje tzv. zlatou střední cestu. Hlavně být za všech okolností normální, vyhýbat se extrémům. Extrém znamená výstřednost, výstřelek, krajnost, prostě nežádoucí mezní hodnotu. Strach z extrémů (či z extremismu) platí dvojnásob v politice. Někdy se zde dokonce setkáváme se ztotožněním extremismu a radikalismu.

V politice se obvykle rozlišuje extremismus pravicový a levicový. Mnozí lidé pravicový i levicový extremismus odsuzují rovným dílem a někteří z nich oba dva chybně nazývají radikalismem. Přesto radikalismus není totéž, co extremismus.

Při výkladu ne zcela jasných pojmů obyčejně nahlédneme nejprve do slovníku. V internetovém slovníku cizích slov definují jeho autoři extremismus jako krajně radikální výstřední postoj - čili také do značné míry ztotožňují oba pojmy.

V nedávné glose Hrozí nám příchod Hitlera v sukni? uveřejněné v Deníku Referendum použil Milan Petrák slovo „radikální“ takovým způsobem, jako by rovněž kladl rovnítko mezi radikálnost a extremismus.

Dá se tak usuzovat třeba z věty „ve společnosti, kde vládne fanatismus, fundamentalismus či radikální myšlení, nemají ženy šanci uspět ani v politické, ani v ekonomické sféře (viz komunistické země a nacistické Německo).“ Nebo z posledního odstavce jeho textu, v němž se zmiňuje o tom, že politické strany se tím, že upřednostňují muže, chovají radikálně! Co je na takovém jednání radikálního?