Na Slovensku nás to nejzajímavější teprve čeká
Petr JedličkaAndrej Kiska může být podobným prezidentem jako Joachim Gauck či Rosen Plevneliev, anebo slabší Václav Klaus či Ivan Gašparovič naruby. Z hlediska konkrétních politických záměrů totiž o něm stále méně víme, než nevíme.
Volby na Slovensku skončily, a tak to lze konečně říci s plnou vahou: Robert Fico měl pravdu. Čerstvě zvolený prezident Andrej Kiska je skutečně velkou neznámou. Nikoliv jako člověk — snad každý, kdo se zajímá, už slyšel příběh úspěšného podnikatele, jenž se v určitém okamžiku zřekl dalšího vydělávání a začal nejprve s dobročinností, a následně — když se prý už nemohl dívat na selhávání sociálního systému — s prezidentskou kampaní. Kiska je velkou neznámou jako politik.
Ví se pochopitelně, co si myslí o současném Slovensku; ví se, že má pravicově-konzervativní názory, že obdivuje Dzurindu, Mikloše a Radičovou a že se stydí za Ficovo vládnutí. Neví se ovšem, jaký má vztah — a rozuměj: skutečný vztah — k současné opozici a její agendě; jak vnímá stav, v němž se dnes nachází slovenská pravice, kam si myslí, že by měla směřovat, kteří politici jsou mu blízcí, a především: s kým a jak bude své prezidentské výstupy konzultovat, nebo koordinovat.