Volby na Slovensku skončily, a tak to lze konečně říci s plnou vahou: Robert Fico měl pravdu. Čerstvě zvolený prezident Andrej Kiska je skutečně velkou neznámou. Nikoliv jako člověk — snad každý, kdo se zajímá, už slyšel příběh úspěšného podnikatele, jenž se v určitém okamžiku zřekl dalšího vydělávání a začal nejprve s dobročinností, a následně — když se prý už nemohl dívat na selhávání sociálního systému — s prezidentskou kampaní. Kiska je velkou neznámou jako politik.

↗

Andrej Kiska na fotografii ze svého předvolebního webu.

Ví se pochopitelně, co si myslí o současném Slovensku; ví se, že má pravicově-konzervativní názory, že obdivuje Dzurindu, Mikloše a Radičovou a že se stydí za Ficovo vládnutí. Neví se ovšem, jaký má vztah — a rozuměj: skutečný vztah — k současné opozici a její agendě; jak vnímá stav, v němž se dnes nachází slovenská pravice, kam si myslí, že by měla směřovat, kteří politici jsou mu blízcí, a především: s kým a jak bude své prezidentské výstupy konzultovat, nebo koordinovat.

Jde přitom o zcela zásadní věc. Prezident má v našem a ve slovenském systému kromě notoricky známých pravomocí i velkou neformální moc. Může nastolovat témata, o nichž se debatuje. Může komentovat veškeré dění. Může přebírat záštitu nad různými semináři. Může — krátce řečeno — podněcovat, moderovat, ovlivňovat i tlumit veřejnou diskuzi.

A přitom všem může trucovat a odvátět pozornost od podstatného — což dělal z mého pohledu třeba Václav Klaus —, nebo provokovat — což dělá Miloš Zeman —, anebo může pomáhat s otevíráním zásadních témat vývoje naší civilizace a pomáhat býti slyšen hlubokým, nejednoduchým, ale z hlediska veřejného zájmu osvěžujícím myšlenkám. Tak to činili například ve své době slovinský Janez Drnovšek či finská Tarja Halonenová a tak to doposud občas činí německý Joachim Gauck.

Andrej Kiska slíbil být prezidentem aktivním, výrazným, dávat kritickou zpětnou vazbu vládě a komunikovat s veřejností. Neřekl ale, zda hodlá dávat zpětnou vazbu i opozici, jak bude přistupovat k zástupcům, resp. zájmům velkých finančních skupin, zda bude proponovat nějakou reformu slovenského politického systému, co si myslí o financování politických stran či zda by podpořil rozšíření přímo-demokratickým prvků.

Je jistě zjednodušující tvrdit, že Slováci zvolili v sobotu prázdného anti-Fica. Kiska se ale opravdu může ukázat být jen prodlouženým údem opozice, jako například v letech 2007-2010 Lech Kaczyński v Polsku. Anebo naopak: může se ukázat býti tlumočníkem obav a kritiky veřejnosti, jako v minulém roce v Bulharsku Rosen Plevneliev.

Teprve uvidíme, jakým prezidentem chce Kiska být a jakým se posléze stane. Volby na Slovensku skončily ... ale to nejzajímavější nás teprve čeká.