Na začátku byla kniha. Jmenuje se Kandidát a napsali ji Michal Havran (mj. autor textů v Deníku Referendum) a Maroš Hečko. Pak přišel film, natočený Jonášem Karáskem. A nakonec tu máme přímou volbu slovenského prezidenta, která je nyní v poločase.

Knížku si přečtěte, film shlédněte. Máte-li rádi rychlý spád, budete potěšeni. Karásek pojal thriller s nádechem satiry (nebo satiru s nádechem thrilleru?) jako jeden velký klip. Zapracoval na vizuální stránce, střihu i hudbě — a výsledkem je hustá stošestiminutová jízda.

Když půjdete do kina s politologem, uslyšíte, jak pláče. Nad zjednodušeními, která přináší film, ale i život. Teorie blednou, hodnoty vyprchávají. Pokud ale s sebou vezmete experta na marketing, PR a reklamu, sotva přehlédnete jeho potlesk. Ano, i z nuly lze zrychlit na stovku, i z politické nuly lze vyrobit prezidenta. Chce to jen motivaci a nápad. V tom je film upřímný a jde s dobou.

Prezidenta lze udělat i z tuctového podnikatele. V ČR máme bohatého byznysmena ve funkci ministra financí. Na Slovensku usiluje o prezidentské křeslo Andrej Kiska, podnikatel, ale i filantrop. Favorit volby, premiér Robert Fico (Směr) získal 28,01 % hlasů, Kiska za ním zaostal jen o čtyři procenta.

Těžký výběr. Dva mistři marketingu a mediální komunikace. Zkušený Fico a čiperný Kiska. První umí pracovat s davem (viz probíhající zdánlivě apolitická shromáždění k MDŽ, v Bratislavě navíc obohacené o koncert Elánu), druhý staví na své solidní pověsti a nepopíratelné charitě. Na jedné straně levicový politik s jasnými sociálními akcenty, na straně druhý věrozvěst nové „nepolitické politiky“. Hlavně, že chce oponovat silné vládě.

Pak tu máme ale i mráčky na blankytně modré obloze. Nad záhadným Kiskou visí stín lichvářského podnikání. No, visí… Mává jím konkurent Fico. A také Kisku přiřazuje ke scientologům. Gentlemanské metody jsou stávajícímu premiérovi cizí. Jeho autokratické sklony nikdo nepopře.

Stokrát může být Fico ofenzivní, leč opozice se na něj připravila a její uchazeči již před druhým volebním kolem slíbili, že se v něm navzájem podpoří. Čím to? Provokuje Fico víc stylem a zjevem, nebo programovými záměry? Proč jsou mu připisovány ďábelské úmysly? Je víc levičák, autoritář, nebo populista? Asi od každého trochu.

Jde o levicového tradicionalistu, který umí sklouznout i k nacionalismu či xenofobii. Druhý Mečiar to ale není, byť jej tak mnozí líčí. Naprosto nefér pak je argumentování vládou jedné strany. Copak nerozdali karty ve volbách občané? Copak se Fico nepokusil i přes nadpoloviční většinu poslaneckých mandátů pro Směr sestavit koaliční vládu? Copak nehovoří za podstatnou část Slováků?

Závidím analytikům, kteří se domnívají, že Slováci měli a mají na výběr ze zajímavých alternativ. Každá mi přijde něčím podezřelá či nebezpečná. Přesto na startovní čáře není vidět Belzebuba, jen chlapíky z masa a kostí.

Každý vyniká v něčem jiném, oba slibují spravovat prezidentský úřad aktivně. V tom se dá cítit určité riziko. Michal Kováč, Rudolf Schuster i Ivan Gašparovič byli hlavně ceremoniálními prezidenty. V něčem straničtí — čili zaujatí, v něčem nestraničtí — čili neslaní nemastní.

Kiska by formoval divize proti vládě. Fico by sice kabinetu neškodil, avšak hleděl by si zejména svojí osobní pozice. V mnohém by se zřejmě podobal Miloši Zemanovi. Zatímco ve filmu český prezident veřejně shazuje kandidujícího podnikatele s pověstí černého koně závodu, což připomíná Ficovy nediplomatické výroky na adresu Zemanova protikandidáta Karla Schwarzenberga, v realitě prezident České republiky říká: Do vnitřních záležitostí Slovenska se nevměšuji, ale coby levicový politik podporuji levicového politika Fica.

Naposled se o něco podobného pokusila německá kancléřka Angela Merkelová ve snaze pomoci obhajujícímu francouzskému prezidentu Sarkozymu. Nepovedlo se. Bude Zeman úspěšnější? Vychová si za řekou Moravou svůj klon?

Od druhého kola nás dělí necelých deset dní, přesto je již první příčka obsazena. „Politický marketing je jediným víťazom a počas tejto kampane sme videli, že jeho ambíciou je nahradiť politiku. Marketing dodal bezosažnosti novú technológiu, kandidáti ostávajú v ústraní. V takejto situácii sa takmer nedá posúdiť, kto by bol akým prezidentom, pretože doposiaľ boli všetci rovnakými kandidátmi marketingovej konfekcie,“ svěřil se Deníku Referendum Michal Havran. Vida, skutečnost se z jeho knihy a filmu poučila. Nebo je to tak, že Havran vnímá a odhaduje události na léta dopředu?

Buď jak buď, slovenské prezidentské volby jsou zajímavé formou i zhuštěnou náplní. Jen by jeden čekal víc vtipu a nadhledu — jako předzvěst pokorného prezidentství. Jemu je vzdáleno jak Slovensko, tak Česká republika.