Od 7:00 do 22:00 dnes mohou voliči na Slovensku hlasovat ve druhém kole prezidentských voleb. Z prvního kola, které proběhlo před 14 dny, postoupili současný premiér a předseda strany Smer-SD Robert Fico a (ex)podnikatel a filantrop Andrej Kiska. Reálnou šanci na vítězství mají dle většiny pozorovatelů oba.

Fica podpořilo v prvním kole více lidí. Rozdíl mezi oběma uchazeči — čtyři procenta — byl ovšem menší, než se očekávalo. Pro Kisku navíc slíbili (sice bez nadšení, ale přesto) hlasovat výrazní nepostoupivší kandidáti: Radoslav Procházka, Milan Kňažko a Pavol Hrušovský.

Znalci připomínají, že o výsledku bude rozhodovat také volební účast — čím větší, tím lépe pro premiéra. V o trochu lepší pozici byl nicméně v posledních dnech Kiska.

„Takmer 80 percent tipujúcich v stávkových kanceláriách Tipsport SK vidí ako nástupcu Ivana Gašparoviča vo funkcii prezidenta SR Andreja Kisku,“ uvedla ve středu agentura SITA.

Kampaň, program a stylizace

Do kampaně před druhým kolem vstoupili oba postupující konfrontačně — Fico Kiskovi připomněl zkazky o jeho vazbách na Scientologickou církev, výpovědi obětí jeho podnikání a obvinění z lichvářských praktik, kterých se měly dopouštět úvěrové společnosti, jež dříve Kiska řídil. Kiska zas Ficovi vytýkal odpovědnost za stagnaci země, mlčení ke korupčním skandálům jeho vlád a mlžení ohledně role, kterou měl premiér sehrát ještě jako opoziční představitel dle spisu Gorila.

Postupně převládly ve střetech kandidátů klasické předvolební figury. Vášně zůstaly v závěru kampaně vlastní jen konfrontacím jejich stoupenců.

Fico postavil svoji kandidátskou prezentaci na zdůrazňování vlastní politické zkušenosti, na příslubu stability a na skutečnosti, že je za dlouhá léta o něm vše známo, respektive ví se, jak se kdy zachová. Mimo to v kampani akcentoval svůj lidový původ, vlastenecké cítění a oddanost myšlence sociální solidarity. Kisku ve světle této své stylizace označoval za nezkušeného, neznámého a protivládně orientovaného — za jeden velký experiment, který slibuje věci, jež prezident neovlivní, a u něhož lze předpovídat jen to, že bude zastávat názory současné pravicové opozice, a podněcovat tak další konflikty.

Kiska sám sebe prezentoval naopak jako osobnost se zkušenostmi z podnikání, jako filantropa, jenž se už před lety vzdal dalšího bohatnutí a který ví, kde selhává sociální systém, a jako důsledného nestraníka. Místy se představoval dokonce až jako ne-politik, tedy člověk, jenž nejen že není ve straně či nějakou stranou placený, ale který téží z toho, že myšlení politiků nezná, a nemá tak zkreslený pohled na realitu.

Kiska sliboval být prezidentem výrazným a aktivním — jako člověk, který vytvořil „tisíce pracovních míst“, upozorňovat na chyby v hospodářské politice vlády; jako člověk, jenž se ve své charitativní nadaci Dobrý anjel setkal „s důsledky neskutečných selhání sociálního a zdravotního systému“, varovat před sociálně destruktivními opatřeními. Ficovi, ale i ostatním politikům vytýkal, že kvůli jejich praktikám nechtějí mladí lidé na Slovensku žít a odcházejí; že kvůli jejich odtrženosti od reality si nedokáží věci náležitě zhodnotit, a následně změnit.

Mimo řečené pak Kiska zdůrazňoval ještě současnou mocenskou dominanci Ficova Smeru-SD a potřebu alespoň symbolické protiváhy — potřebu někoho, kdo se zastane lidí touto dominancí válcovaných.

Oba kandidáti nicméně slíbili, že budou dodržovat ústavní zvyklosti související s postavením prezidenta v SR, že budou respektovat případné vítězství soupeře a že podají druhému po každé konfrontaci ruku, což také v závěru předvolebních debat vždy učinili.