Od 7:00 do 22:00 dnes mohou voliči na Slovensku hlasovat ve druhém kole prezidentských voleb. Z prvního kola, které proběhlo před 14 dny, postoupili současný premiér a předseda strany Smer-SD Robert Fico a (ex)podnikatel a filantrop Andrej Kiska. Reálnou šanci na vítězství mají dle většiny pozorovatelů oba.

Fica podpořilo v prvním kole více lidí. Rozdíl mezi oběma uchazeči — čtyři procenta — byl ovšem menší, než se očekávalo. Pro Kisku navíc slíbili (sice bez nadšení, ale přesto) hlasovat výrazní nepostoupivší kandidáti: Radoslav Procházka, Milan Kňažko a Pavol Hrušovský.

Znalci připomínají, že o výsledku bude rozhodovat také volební účast — čím větší, tím lépe pro premiéra. V o trochu lepší pozici byl nicméně v posledních dnech Kiska.

„Takmer 80 percent tipujúcich v stávkových kanceláriách Tipsport SK vidí ako nástupcu Ivana Gašparoviča vo funkcii prezidenta SR Andreja Kisku,“ uvedla ve středu agentura SITA.

Kampaň, program a stylizace

Do kampaně před druhým kolem vstoupili oba postupující konfrontačně — Fico Kiskovi připomněl zkazky o jeho vazbách na Scientologickou církev, výpovědi obětí jeho podnikání a obvinění z lichvářských praktik, kterých se měly dopouštět úvěrové společnosti, jež dříve Kiska řídil. Kiska zas Ficovi vytýkal odpovědnost za stagnaci země, mlčení ke korupčním skandálům jeho vlád a mlžení ohledně role, kterou měl premiér sehrát ještě jako opoziční představitel dle spisu Gorila.

Postupně převládly ve střetech kandidátů klasické předvolební figury. Vášně zůstaly v závěru kampaně vlastní jen konfrontacím jejich stoupenců.

Fico postavil svoji kandidátskou prezentaci na zdůrazňování vlastní politické zkušenosti, na příslubu stability a na skutečnosti, že je za dlouhá léta o něm vše známo, respektive ví se, jak se kdy zachová. Mimo to v kampani akcentoval svůj lidový původ, vlastenecké cítění a oddanost myšlence sociální solidarity. Kisku ve světle této své stylizace označoval za nezkušeného, neznámého a protivládně orientovaného — za jeden velký experiment, který slibuje věci, jež prezident neovlivní, a u něhož lze předpovídat jen to, že bude zastávat názory současné pravicové opozice, a podněcovat tak další konflikty.

Kiska sám sebe prezentoval naopak jako osobnost se zkušenostmi z podnikání, jako filantropa, jenž se už před lety vzdal dalšího bohatnutí a který ví, kde selhává sociální systém, a jako důsledného nestraníka. Místy se představoval dokonce až jako ne-politik, tedy člověk, jenž nejen že není ve straně či nějakou stranou placený, ale který téží z toho, že myšlení politiků nezná, a nemá tak zkreslený pohled na realitu.

Kiska sliboval být prezidentem výrazným a aktivním — jako člověk, který vytvořil „tisíce pracovních míst“, upozorňovat na chyby v hospodářské politice vlády; jako člověk, jenž se ve své charitativní nadaci Dobrý anjel setkal „s důsledky neskutečných selhání sociálního a zdravotního systému“, varovat před sociálně destruktivními opatřeními. Ficovi, ale i ostatním politikům vytýkal, že kvůli jejich praktikám nechtějí mladí lidé na Slovensku žít a odcházejí; že kvůli jejich odtrženosti od reality si nedokáží věci náležitě zhodnotit, a následně změnit.

Mimo řečené pak Kiska zdůrazňoval ještě současnou mocenskou dominanci Ficova Smeru-SD a potřebu alespoň symbolické protiváhy — potřebu někoho, kdo se zastane lidí touto dominancí válcovaných.

Oba kandidáti nicméně slíbili, že budou dodržovat ústavní zvyklosti související s postavením prezidenta v SR, že budou respektovat případné vítězství soupeře a že podají druhému po každé konfrontaci ruku, což také v závěru předvolebních debat vždy učinili.

Srovnání s ČR

Z hlediska ústavy je slovenský prezident podobně silnou postavou jako český, může však blokovat nominace z vlády či z parlamentu na obsazení vedoucích míst na několika vlivných úřadech, resp. v institucích. Jeho vliv narůstá také při vládních krizích — pokud je určitému kabinetu vyslovena nedůvěra poslanci, musí část rozhodnutí odstupující vlády schvalovat právě prezident.

Slovenský prezident je také volen podobně jako český — v přímé dvoukolové volbě s pětiletým mandátem.

Slováci volí prezidenta přímo už počtvrté. V roce 1999 zvítězil Rudolf Schuster, v letech 2004 a 2009 pak Ivan Gašparovič.

K registraci k volbě jsou na Slovensku nutné podpisy nejméně patnácti poslanců (v ČR musí být dvacet poslanců, případně senátorů), anebo patnácti tisíc občanů (v ČR padesáti tisíc). Na svou propagaci mohou kandidáti v kampani vydat maximálně 132 775 eur (přibližně 3,6 milionu korun). Tato zásada je ale mnohými pozorovateli kritizována, neboť někteří z kandidátů propagovali svoji osobu intenzivně už před oficiálním začátkem kampaně.

Jistým specifikem je pak též fakt, že kampaň na Slovensku končí dva dny před vlastním hlasováním. Slovenské výzkumné agentury navíc nezveřejňují mezi prvním a druhým kolem preferenční ani jiné předvolební průzkumy.