Při rozhodování „koho volit“ lidé berou v zásadě v úvahu pět kritérií. Svůj světonázor a ten srovnávají se světonázorem strany, o které uvažují, osobnosti na kandidátce, fungování dané strany jako organizace, šanci, kterou daná strana má, na volební úspěch a v neposlední řadě hraje roli i úhlavní nepřítel — strana, proti které se vymezíte volbou dané strany (volič ODS volící „proti KSČM“ atp.).

V tomto článku se nebudu zabývat ideologickými aspekty rozhodnutí (první a pátý), ani taktickou volbou. Chtěl bych důsledněji prozkoumat otázku osobností a fungování stran.

Nevěřím tomu, že nějaká strana dokáže dlouhodobě generovat vhodnější kandidáty do veřejných funkcí (čistě na úrovni dovedností potřebných pro vykonávání veřejných funkcí). Jsem přesvědčený o tom, že existují psychologické a sociologické zákonitosti, které vedou k tomu, že se do veřejných (a vnitrostranických) funkcí dostává ve všech typech organizací podobná skupina lidí.