Jakub Patočka před sněmovními volbami napsal, že koalice Strany zelených, Změny a Pirátů by mohla získat 5,5 % (Deník Referendum, Pět a půl procenta pro Stranu zelených, Změnu a Piráty. Dohromady). 

Skutečný volební výsledek těchto tří uskupení tvořil v součtu 6,42 %. Nikdo už pochopitelně nezjistí, jestli by jim společná kandidatura letos hlasy přidala, nebo naopak ubrala. Patočka každopádně zasluhuje gratulaci za přesný odhad.

Z celého trojlístku dopadla zdaleka nejhůře Změna (0,57 %). Doplatila na to, že kvůli předčasnému termínu voleb nestačila vybudovat celostátní strukturu. Koaliční jednání se Stranou zelených skončila neúspěchem; na jednání s Piráty už potom nezbyl čas.

Pod značkou Změny i tak kandidovala pestrá směs uskupení (Klíčové hnutí, hnutí Zelení, Humanistická strana). Ve svém domovském Libereckém kraji získala Změna téměř dvě procenta; všude jinde však její zisk zůstal pod jedním procentem.

Teprve čas ukáže, jestli Změna zůstane regionálním uskupením, přeroste v celostátní stranu nebo naváže trvalou spolupráci s jiným subjektem.

Strana zelených (3,19 %) a Pirátská strana (2,66 %) vzešly z voleb jako nevelké, ale relevantní politické síly. Vzápětí na Facebooku vznikla stránka Zelení Piráti, kterou už sleduje na tisíc uživatelů; a je slyšet i další hlasy prosazující spolupráci obou stran.

Čistě aritmeticky vzato by koalice mohla uspět. Zatímco zelení dopadli zdaleka nejlépe v Praze, podpora Pirátů se rovnoměrněji rozprostírá po celém Česku. Součet hlasů pro obě strany tak překonal pětiprocentní hranici nejen celorepublikově, ale také v devíti krajích; na Vysočině a v jižních Čechách zůstal jen těsně pod ní.

Nejnižšího součtu dosáhly obě strany v Olomouckém, Zlínském a Moravskoslezském kraji; ale i v nich překonaly aspoň čtyři procenta.

Aritmetika samozřejmě není vše. Součty hlasů zelených a Svobodných vypadají také dost slibně, ale o koalici těchto dvou stran nikdo uvažovat nebude. Nakolik jsou si tedy zelení a Piráti blízcí programově?

Přiznávám, že mě příliš neoslovuje nadnesený styl programového manifestu nazvaného Pirátské dvanáctero — s hesly jako „Internet je naše moře“ či „Velkému Bratrovi nasadíme pásku přes oko — nebo raději přes obě oči“.

Tento manifest se také z větší části soustřeďuje na radikální informační otevřenost, a podporuje tak klišé (které bohužel v jednom povolebním vyjádření zopakoval i Ondřej Liška), že Piráti jsou jen stranou jednoho tématu.

Nicméně právě nádech rebelství k Pirátům přitahuje některé protestní voliče. Strana se přitom ani v nejmenším nesnižuje ke xenofobii či nesnášenlivosti; naopak Piráti jsou spolu se zelenými jediné zavedené strany, které se důsledně staví proti všemožným protiromským projevům.

Piráti (jako snad jediné větší politické uskupení) tedy ukazují, že protest může být i konstruktivní. Navíc jejich dlouhodobý program i program do posledních voleb pokrývají všechny politicky relevantní oblasti, jsou psány povětšinou střízlivě a zpracovány profesionálně.

Podívám-li se na tyto programy i na veřejná vyjádření Pirátů zelenýma očima, nevidím nic, co bych jednoznačně odmítal. Řada, možná většina priorit je mi naopak velmi blízká. Srovnávání programů obou stran probíhá i ve zmíněné facebookové skupině — s podobným výsledkem.

Klíčový požadavek sdílení informací, který Piráti v dalším dokumentu označují za své programové „ohnisko“, se přitom neomezuje na internet, ale prostupuje všechny oblasti života.

Namátkou: Piráti podporují veřejnou finanční podporu vzdělávacích a kulturních institucí, ale požadují, aby tyto instituce hospodařily zcela transparentně.

Tento požadavek sice zní samozřejmě; ale v Česku se debata o vzdělávání a kultuře často zužuje na nekonečné střetávání názorů „všechno vyřeší trh“ a „všechno musí zůstat při starém“. Postoj Pirátů ukazuje, že trvat na efektivitě a transparentnosti škol, divadel či muzeí nutně neznamená být nekulturním barbarem.

V posledním Politickém spektru na ČT24 (2. 11. 2013) Ondřej Liška naznačoval, že by zelení o koalici s Piráty do evropských voleb mohli stát.

Naopak Ivan Bartoš uvedl, že se Piráti do těchto voleb chystají společně s pirátskými stranami v jiných zemích; místa na kandidátkách chtějí nabídnout jen členům různých regionálních uskupení. Totéž psal v předvolebním sloupku na Deníku Referendum místopředseda Pirátů Mikuláš Ferjenčík (Piráti kandidují samostatně, s dobrým rozmyslem).

Předvolební taktiku si samozřejmě musí každá strana vybrat sama. Nicméně nejsem si jistý, nakolik je sázka na zahraniční partnery šťastná. Dosavadní pokusy o celoevropské volební kampaně k úspěchům nevedly; a čeští voliči se i při evropských volbách řídí spíše vnitropolitickou atmosférou.

Pokud by na spolupráci zelených a Pirátů v evropských volbách přece jen došlo, nejvíc bych se bál destruktivních vnitrostranických a mezistranických sporů.

Nevím, jaká atmosféra nyní u Pirátů panuje. Ale když čtu červnové vyjádření Ivana Bartoše (25. 6. 2013), ve kterém oznamuje rezignaci na pozici předsedy strany, bliká mi v hlavě varovné světélko.

Například když Bartoš zmiňuje „stresové situace zbytečně vyvolávané vášnivými diskutéry“, vzpomenu si na nejednu situaci u zelených; a říkám si, jestli by těsná spolupráce dvou stran s tak rozvinutou vnitřní demokracií vůbec mohla fungovat.

Případná předvolební spolupráce by se proto mohla řídit principem společná kandidátka, oddělené kampaně. Zelení jako momentálně silnější strana by mohli obsadit lichá místa; Piráti sudá; a každá strana by vyzývala voliče ke kroužkování vlastních kandidátů.

Takový postup by v české politice byl nový; to však neznamená, že by nemohl fungovat. Dal by se uplatnit i ve sněmovních volbách; ty mohou nastat mnohem dříve než za čtyři roky.

U voleb krajských a komunálních je třeba vycházet z místní situace; u voleb senátních ze shody nad výraznými osobnostmi. Koalice Pirátů, zelených a lidovců už takto do Senátu dostala Libora Michálka.

Koaliční vyjednávání je spletitá sociální hra, protože do něj vždy vstupuje řada různorodých názorů, zájmů, sympatií, antipatií, ideálů i předsudků. Proto je dobré si situaci cvičně zjednodušit na základní argumenty (volební aritmetika, programový průnik) — a také na základní emoce.

Za sebe říkám, že i pokud by se do europarlamentu nepodařilo dostat zeleného kandidáta, měl bych z prvního českého europoslance za Piráty upřímnou radost. Zajímalo by mě, jak věc vidí jiní Piráti a zelení.