Dovolte mi, abych zde na tomto místě reagoval na svůj někdejší text Budování kapitalismu v Čechách a doplnil jej o další fázi, která se v naší společnosti právě teď vyvíjí.

Jedná se o novou fázi, kterou bych definoval termínem „období korporativního kapitalismu“. Tato fáze představuje již jen pouhý předstupeň k nástupu korporativního fašismu.

Čím se tato fáze vyznačuje? Zdánlivě se tváří jako sociální, ale ve skutečnosti má povahu velmi antisociální. Moc je soustředěna do rukou oligarchů, kteří jsou korporativní cestou napojeni na zdroje státní moci. Spojují v sobě moc ekonomickou s mocí politickou a mediální.

Svou opozici nelikvidují politicky ani vojensky, nýbrž ekonomicky. V podstatě se jedná o plíživou formu ekonomického vydírání, umocněného populistickým strháváním širokých mas na svou stranu.

Oponenty tak nezlikviduje úzká skupinka vládnoucích elit, nýbrž „zfašizovaná veřejnost“, jež je jakýmsi mezičlánkem — pouhou součástí vyděračského mechanismu. Tato veřejnost je sama zdrojem a zároveň i obětí vyděračského nátlaku.

Proti komu je tento korporativismus zaměřen nejvíce? Je to jednoduché. Proti všem těm, kteří požadují ekonomickou, politickou a mediální nezávislost. Nejvíce proti těm, kteří požadují současně všechny tyto tři formy nezávislosti najednou. Proti sobě tak bude postaven zájem individua — jedince, v kontrastu zájmu „veřejného blaha“.

Ono „veřejné blaho“ však může být velmi zneužitelné proti všem odpůrcům korporativního systému. Každý, kdo nebude podporovat zájmy „veřejného blaha“, bude přímo či nepřímo čelit nátlaku korporací.

V této fázi skutečně půjde o poslední zbytky autonomie jedince — ve smyslu ekonomickém, politickém i mediálním.