Každá změna vlády je příležitostí k hodnocení úspěchů a neúspěchů té odcházející. Odchod Rusnokovy vlády vyvolal spíše negativní hodnocení. Zapříčinily to ani ne tak vlastní výkony této vlády, jako spíše nestandardní podmínky jejího vzniku a fungování. Jednalo se vládu prosazenou prezidentem proti vůli většiny politických stran v situaci pádu Nečasovy vlády a následného rozpuštění Poslanecké sněmovny.

Postavení této vlády se ještě více zhoršilo, když v srpnu 2013 nezískala důvěru Parlamentu. Přestože ji prezident Zeman opakovaně označoval jako „vládu odborníků“, nemohl tím zakrýt fakt, že se jednalo o vládu členů či politických souputníků Zemanova fan-klubu, Strany práv občanů Zemanovci.

A tak na místo skutečně úřednické vlády, složené například z univerzitních odborníků nebo seniorních náměstků jednotlivých resortů, jsme měli kabinet, o kterém se oprávněně předpokládalo, že využije svého postavení a vlivu, a posílí postavení SPOZ před volbami a prezidentovo postavení v exekutivě.

Skutečnost, že předvolební kalkul nevyšel, a SPOZ ve volbách propadla, nic nemění na vnímání postavení a kroků Rusnokovy vlády. Tu je proto možné vnímat jako politickou vládu bez politického mandátu získaného z voleb.

Čeští voliči, tradičně citliví na demokratickou legitimitu a většinově odmítající různá odštěpenecká či přeběhlická uskupení, odměnili „Zemanovu vládu“ porážkou SPOZ ve volbách. Podle tohoto vnímání Rusnokovy vlády by bylo lehké odsoudit řadu jejích důležitých kroků jako nelegitimní.

Uvedená politická konstelace zároveň představovala pro Rusnokovu vládu danajský dar. Přicházela do politického a administrativního prostředí silně pošramoceného sedmiletou vládou ODS. V oblasti stabilizace, zkvalitnění a profesionalizace státní správy, prosazování odbornosti a výkonnosti do vedení státních firem a obecně transparentní personální politiky v exekutivě se předcházející Nečasově vládě nepodařilo prakticky nic.

Státní správa zůstala do značné míry prostorem pro klientelistické praktiky, jak byl tento systém nastaven vládou Mirka Topolánka. Poučné čtení v tomto smyslu poskytuje například výroční zpráva BIS za rok 2012. Vládla tedy situace, ve které by razantnější personální zásahy byly žádoucí.

Rozpor mezi potřebností radikálních zásahů do některých oblastí řízení státu, zejména do činnosti státních podniků, a nedostatečná legitimita těchto zásahů tvořil základní rámec Rusnokovy vlády, rámec, ze kterého se tato vláda nemohla sama vymanit.

Podívejme se však podrobněji na některé její kroky na poli personálním a na poli veřejných zakázek. Začněme u té personální oblasti. Není pochyb o tom, že Rusnokova vláda přijala daleko více personálních kroků, než by u „prozatímní“ vlády bylo přijatelné. V této oblasti vynikl zejména ministr dopravy v demisi Zdeněk Žák.

Byl vyměněn generální ředitel Českých drah a představenstvo a dozorčí rady ČD Cargo, dceřiné firmy ČD. Vyměněni byli i ředitelé Ředitelství silnic a dálnic, Ředitelství vodní cest a Drážního úřadu. Tyto změny vypadají jako politický „personální masakr“.

V této souvislosti je ale dobré připomenout, že zejména management Českých drah byl dlouhodobě kritizován za klientelistické praktiky a řadu sporných ekonomických rozhodnutí a ČD Cargo se staly oblíbeným útočištěm nezvolených politiků. Ředitelství silnic a dálnic bylo začarovaným místem a oblíbenou adresou protikorupční policie. O nově instalovaných manažerech také rozhodně nelze říci, že byli nominováni čistě politicky.

Může tedy někdo tvrdit, že změny v těchto institucích jsou nelegitimní? Ministr financí v demisi Jan Fischer rozhodl v samém závěru svého působení o změně stanov a snížení počtu členů dozorčích rad u pěti firem. Jde o Český Aeroholding, ČEPRO, Mero, Centrum — F a Prisko. Nestandardní krok v závěru období ve funkci, ale opět — není to krok správným směrem?

I u některých dalších ministrů v demisi je možné na jejich personální kroky hledět spíše pozitivně. Ministr zahraničních věcí musel odblokovat patovou situaci v oblasti jmenování klíčových velvyslanců. Kritizovat nelze ani personální opatření ministra obrany Picka.

Jaká je situace v  oblasti veřejných zakázek? Pro řádné fungování ekonomiky je samozřejmě důležité, aby investiční akce a další významné zakázky běžely bez ohledu na to, kdo je v dané chvíli ministr a jaká je v dané chvíli vláda. Příkladem může být například zadávací řízení na Komunikační infrastrukturu veřejné správy (KIVS), které organizuje ministerstvo vnitra.

Odkládání výběrového řízení zde pouze vede k situaci, kdy pokračuje plnění podle předcházejících smluv obsahujících pro stát značně nevýhodné ceny. Není pochyb o tom, že podobných velkých zakázek, jejichž zadávání není motivováno politicky, může být celá řada. Na druhé straně se objevily i zakázky objemem malé, které mohou ovlivnit rozhodování na dlouhou dobu dopředu.

Příkladem může být zakázka na studii proveditelnosti stavby kanálu Dunaj-Odra-Labe. Že se jedná o oblíbené „dítko“ prezidenta Zemana, je všeobecně známo. A nepochybně se ve prospěch kanálu bude lépe argumentovat, bude-li na stole studie, která ukazuje jeho prospěšnost. Takže jakkoli se jedná o zakázku za „pouhých“ dvacet pět milionů, slušelo by se s jejím vypsáním počkat na vládu vzešlou z voleb.

Zdá se tedy, že bilance Rusnokovy vlády je z hlediska prosazování úzce politicky motivovaných personálních a ekonomických zájmů lepší, nežli by se na první pohled zdálo. Pachuť nelegitimity to z ní však nesejme.