Každá změna vlády je příležitostí k hodnocení úspěchů a neúspěchů té odcházející. Odchod Rusnokovy vlády vyvolal spíše negativní hodnocení. Zapříčinily to ani ne tak vlastní výkony této vlády, jako spíše nestandardní podmínky jejího vzniku a fungování. Jednalo se vládu prosazenou prezidentem proti vůli většiny politických stran v situaci pádu Nečasovy vlády a následného rozpuštění Poslanecké sněmovny.

Postavení této vlády se ještě více zhoršilo, když v srpnu 2013 nezískala důvěru Parlamentu. Přestože ji prezident Zeman opakovaně označoval jako „vládu odborníků“, nemohl tím zakrýt fakt, že se jednalo o vládu členů či politických souputníků Zemanova fan-klubu, Strany práv občanů Zemanovci.

A tak na místo skutečně úřednické vlády, složené například z univerzitních odborníků nebo seniorních náměstků jednotlivých resortů, jsme měli kabinet, o kterém se oprávněně předpokládalo, že využije svého postavení a vlivu, a posílí postavení SPOZ před volbami a prezidentovo postavení v exekutivě.

Skutečnost, že předvolební kalkul nevyšel, a SPOZ ve volbách propadla, nic nemění na vnímání postavení a kroků Rusnokovy vlády. Tu je proto možné vnímat jako politickou vládu bez politického mandátu získaného z voleb.

Čeští voliči, tradičně citliví na demokratickou legitimitu a většinově odmítající různá odštěpenecká či přeběhlická uskupení, odměnili „Zemanovu vládu“ porážkou SPOZ ve volbách. Podle tohoto vnímání Rusnokovy vlády by bylo lehké odsoudit řadu jejích důležitých kroků jako nelegitimní.