V souvislosti s nadcházející olympiádou v Soči se i v českých médiích nebo sociálních sítích začalo diskutovat téma propojení sportu a politiky, případně sportu a sociální odpovědnosti. Propojení, které je v případě megaakcí, jakými jsou olympijské hry, ale třeba také mistrovství světa (nebo Evropy) ve fotbale, neoddiskutovatelné. Propojení, o kterém se s odkazem na olympijskou chartu nebo obecný status sportu ve společnosti příliš nemluví.

Největší, nejslavnější, nejdražší

Přitom právě v posledních a nadcházejících letech vzbuzují sportovní superakce a to zejména v souvislosti s místem konání poměrně kritické reakce.

Není to jen olympiáda v ruském Soči, která začne už za několik dnů a která byla podobně jako olympiáda v čínském Pekingu kritizována zejména kvůli tomu, že se v zemi konání jsou porušována občanská a lidská práva (na druhou stranu lze ironicky poznamenat, že zrovna to je problém ve větší či menší míře téměř každé země), ale také kvůli objemu prostředků, který je do výstavby nových sportovišť, a která by v zemích s poměrně velkou sociální nerovností mohly jistě posloužit i jinak.

V již zmíněném Soči totiž nevzbuzuje debaty jen otázka dodržování lidských práv nebo v Evropě a Americe problematizovaná norma zakazující propagaci homosexuální orientace, ale také spekulace, že právě na výstavbě sportovišť si na své přišel ruský organizovaný zločin.

Debaty o využití prostředků investovaných do sportovišť byly na pořadu dne i na posledním mistrovství Evropy ve fotbale v Polsku a na Ukrajině, i když, podobně jako v Soči, dominovaly protesty a debaty související zejména s občanskými právy a právy opozice. Jak se investice do sportovišť spíše nevracejí, než vracejí, ví své i Řecko, které pořádalo.

Chci vzdělání, ne stadion

Protesty, které si však v souvislosti se sportem v Evropě umíme představit jen těžko, ale postihly v loňském roce Brazílii, která má letos hostit fotbalové mistrovství světa. (Více například na ceskatelevize.cz nebo na denikreferendum.cz). Brazílie je jednou z Mekk fotbalu, a pokud hostí světový šampionát, zdá se to být téměř splněným snem nejen mnoha fotbalistů, ale také fanoušků.

Realita má ale nezanedbatelnou temnou stránku, jelikož Brazílii podobně jako jiné země Latinské Ameriky sužují velké sociální rozdíly. Finanční prostředky, které země investovala do stavby stadionů, a které bude muset ještě investovat do bezpečnosti v průběhu šampionátu, by byly očima mnoha místních potřeba spíše jinde.

Nepomohly ani výzvy legendárního Pelého právě s odkazem na společné fandění spíše než společné protesty. Je velice pravděpodobné, že podobné demonstrace se budou opakovat i v souvislosti s olympijskými hrami, které má v roce 2016 hostit Rio de Janeiro.

Jak vychladit Katar

Sociální problémy pochopitelně nejsou jedinými, které spadají do temné stránky sportovních superakcí. Nezanedbatelnou otázkou pochopitelně tvoří ekologie. V již mnohokrát zmíněném Soči právě nyní teploty šplhají celkem bez problémů k deseti stupňům, což celkem jasně značí, že tu správnou zimní atmosféru bude třeba navodit uměle.

Z pohledu ekologie extrémním ale zůstává světový šampionát ve fotbale v Kataru, který se má konat v roce 2022. Takový šampionát v poušti bude zřejmě i přes chlazení stadionů extrémně náročný nejen pro fotbalisty samotné (zejména ty, kteří jsou zvyklí hrát například v mírných podmínkách Německa nebo Anglie, ale i ve spíše vlhkém podnebí například Brazílie), ale i pro životní prostředí. Ekologická stopa takového chlazení nebude zanedbatelná.

Sport může být pro někoho zábavou, pro jiného prací i prostředkem sociálního vzestupu. Ve své vrcholové a daleko spíše ve své komerční a megalomanské podobě má ale mimo milionů fanoušků nalepených na obrazovky a bez dechu sledujících souboj o branky, body a vteřiny, také miliony těch, kteří se k obrazovkám nedostanou a dostat nemohou. A může v takovém případě sport zavírat oči před svojí odvrácenou stránkou?