Po dovolené je krušno. Téměř tři týdny jsem neviděl internet, počítač jsem nechal doma, mobil zapínal až večer a jen na chvíli. Nyní si připadám jako v jiném světě. Asi nejvýraznějším vjemem je Olympiáda, jelikož jde o vrcholnou globální akci.

Někdo se mi snažil namluvit, že proběhl „svátek sportovců pod názvem Olympiáda“. Samozřejmě, že jsem našim fandil, seč mi síly stačily, protože reprezentantům jde skutečně o nejlepší sportovní výkon (ať už jim to vyšlo, či nikoli), ovšem dělat z Olympiády svátek sportovců, jakoby to ostatní kolem neexistovalo, mi přijde pokrytecké.

Koukl jsem do novin a dozvěděl jsem se, že onen svátek reklamního trhu (a právě tím jsou Olympiády v posledním období především) je velmi solidně vyfutrován nejen honoráři za účasti v reklamách, nýbrž i odměnami za medaile. Jestli se dobře pamatuji, naši novodobí sportovní hrdinové dostanou za olympijské medaile půl milionu (bronzová), 750 tisíc (stříbrná) a milion (zlatá). Držitelé medailí z dalších zemí dostanou také nějaké výslužné, tu vyšší, jindy nižší, dle naturelu a možností.